Podle křižovatky ulic na Manhattanu, kterou zpěvák Sting míjel každý den, když chodil natáčet do studia Hell's Kitchen, nazval svoje nové album - tedy Na rohu padesáté sedmé a deváté. Deska 57th & 9th vznikla v rozmezí pouhých několika týdnů a je návratem ke kytarovému rocku, který hrával před třiceti lety v dobách kapely Police.
Stingovu dvanáctou sólovou desku zhodnotil Petr Vizina, vedoucí kulturní redakce zpravodajství ČT: „Sting na albu zpívá, že rocková hvězda neumírá, jenom vyhasíná. Zpívá na něm o muzikantech, kteří zemřeli - o Princovi, o Davidu Bowiem. A mám dojem, že Sting není vyhaslá hvězda, ale také o něm platí to, co o Peteru Gabrielovi nebo Philu Collinsovi. Tři Angličané, kteří byli v osmdesátých letech slavní na své sólové dráze, ale teď hledají témata, jak se postavit ke světu. (…) Jeho písně na albu něco říkají, ale je to prostě Sting. Je v nich kus trubadúra, kus pijáka, zpěváka námořních písní a chlap, který si to užívá s rockovou kapelou, i když řekl, že ze zvuku rockové kapely už vyrostl.“
Sting na sebe v posledních dnech upozornil nejen kvůli nové nahrávce. O víkendu jako první umělec vystoupil v klubu Bataclan, rok po teroristickém útoku islamistů, při němž na několika místech hlavního města Francie zemřelo 130 lidí. Výtěžek z koncertu věnuje bývalý frontman kapely Police sdružení obětí a pozůstalých.
