Turín – Obličej Leonarda da Vinciho žloutne. Tedy alespoň ten na slavném autoportrétu nakresleném červenou křídou. Italští vědci přišli s tvrzením, že za tento jev může vlhkost. Zjistili to novou technikou, která nevyžaduje odebírání vzorků. Jde o metodu, která by analyzování vzácných tiskovin mohla posunout o kus dál.
Vzácný papír, na který se umělec sám zvěčnil, leží v přítmí a bezpečí královské knihovny v italském Turíně. Kresba vznikla okolo roku 1510 a tíha existence dolehla už i na ni. Da Vinci působí „unaveně“ – tvář mu hyzdí nevzhledné tečky a tmavá skvrna na konci plnovousu. Odborníci mají jasno: „Podle nás za ty skvrny může nevhodné uchování autoportrétu. Nacházel se v prostředí s vysokou vlhkostí a nejspíš v uzavřených nádobách,“ tvrdí Mauro Missori z italského National Research Centre.
K takovým závěrům dospěl jeho tým, aniž by musel z kresby odebírat vzorky. Práci mu ulehčil speciální spektrometr. Za bílou barvu může normálně nedotčená celulóza, z níž je papír vyrobený. Ta se ale vlivem prostředí rozkládá a objevují se nové molekuly, které odrážejí jen žlutou a oranžovou, tím pádem tedy papír žloutne.
Leonardův autoportrét byl změřen na třech místech, porovnán s jinými vzorky a počítač následně spočítal, jaké chromofory ze skvrn vinit. Hlavní viník? Vlhkost. „Porovnání našich experimentálních dat s kalkulacemi kvantové mechaniky nám pomohlo porozumět oxidacím v celulóze, které jsou zodpovědné za žloutnutí,“ potvrdil Missori.
Missoriho tým plánuje experiment se spektrometrem zopakovat a zjistit, jestli degradace díla pokračuje, nebo jestli současné podmínky žloutnutí pozastavily. Da Vinciho zobrazení sebe samého je považované za nejcennější ze všech asi 4 tisíce dochovaných děl. Pojištěné je na 62 milionů dolarů.
V Turíně teď geniálního da Vinciho střeží ve speciálním bunkru. Vždycky tomu tak nebylo. Koncem dvacátých let podle archivů visel naproti oknu, za druhé světové války dokonce putoval do římského exilu. Teď je v turínské knihovně vzácně k vidění až do poloviny ledna.
