Zůstat starým mládencem, nebo se oženit? Komedie Mnoho povyku pro nic patří mezi Shakespearovy nejzábavnější hry. Novou verzi příběhu o lásce a intrikách uvádí Národní divadlo v režii Daniely Špinar. Hlavní role hrají Lucie Polišenská a Robert Mikluš.
Do komedie z roku 1599 si William Shakespeare vypůjčil mnohokrát předtím zpracovaný příběh o dívce, kterou její nápadník pro zlou pomluvu zavrhne. Námět rozšířil o linku ironických milenců Benedika a Beatricie, kteří tvrdí, že se nikdy nezapletou s druhým pohlavím. Podle inscenátorů z Národního divadla je možnost tuto dvojici vykládat jako prapředky generace singles.
„Každý to v sobě má, že chce být milován a chce milovat,“ nepochybuje režisérka inscenace Daniela Špinar. Někdy ale převládne strach ze závazku a ze zranitelnosti. V současných vztazích jsou na překážku ambice a zaneprázdněnost, míní herci aktuálního nastudování. „Lidé hledají hlavně čas na sebe na seberealizaci, a to je těžké. To se prostě musí dva potkat,“ míní Robert Mikluš, představitel Benedika.
„Ve finále, když se člověk zamiluje, tak jde všechno stranou. Jestli je moderní být single, nebo mít svatbu,“ domnívá se Igor Orozovič, který doplňuje herecké obsazení, stejně jako Saša Rašilov, Matyáš Řezníček nebo Jindřiška Dudziaková.
Mnoho povyku za války i na shakespearovských slavnostech
Na českých jevištích se hra prosadila až roku 1859, kdy ji uvedl František Kolár ve Stavovském divadle. Od té doby se dočkala na českých jevištích mnoha inscenačních verzí. Spíše klasiky se při nastudování držel například režisér Jiří Menzel, jeho Mnoho povyku pro nic se i letos reprízuje na Letních shakespearovských slavnostech.
Naopak v Divadle Bez zábradlí, které má tuto komedii také stále na repertoáru, režisér Guy Roberts příběh zasadil do Anglie během druhé světové války.
Národním divadle je Mnoho povyku pro nic rozlučkovou režií Daniely Špinar. Z první scény odchází po sedmi letech, kdy zde umělecky vedla tamní činohru.
