V rakouském Salcburku začal jeden z nejvýznamnějších festivalů klasické hudby na světě. V Mozartově rodišti se koná pravidelně už od roku 1920. Při zahájení se o umění mluvilo v souvislosti s politikou, především ruskou agresí na Ukrajině. Kritice v té souvislosti neušel ani samotný festival.
Salcburský hudební festival se potýkal ještě před začátkem s kontroverzí kvůli tomu, že odmítl zrušit úvodní vystoupení řecko-ruského dirigenta Teodora Currentzise a jeho orchestru. Kritikům vadilo, že je sponzorován bankou blízkou Kremlu. „Nejsou to vojáci, nejsou zodpovědní za to, co se děje. Neexistuje kolektivní vina,“ cituje list The New York Times uměleckého ředitele festivalu Markuse Hinterhäusera.
Víte, co je to umění?
Currentzisův případ vyvolal debatu o tom, jak přistupovat k umělcům napojenými na ruské peníze. „Nezapomínejme na Putinovy podporovatele v Německu a Rakousku, kteří se drží za ruce s jeho oligarchy. Jak víme, jedna dokonalá demokratická ruka myje druhou,“ varoval například při zahájení německý spisovatel bulharského původu Ilija Trojanow.
Rakouská státní tajemnice pro kulturu Andrea Mayerová označila kulturu za protiváhu k barbarství. Umění podle ní podporuje pospolitost, ale dokáže také varovat a být vodítkem v základních životních otázkách. „Válka nám předestírá černobílý svět, ve kterém lze ve všech otázkách, které s ní souvisí, i jen vzdáleně, být jen pro, nebo proti. Umění má ale za úkol zachovávat odstíny šedé,“ prohlásila.
„Víte, co je to umění?“ zeptal se Ilija Trojanow také přítomných řečnickou otázkou. „Vzácná příležitost odložit mobilní telefon,“ odpověděl si následně. Návštěvníci Salcburského hudebního festivalu budou moci být mimo dosah až téměř do konce října při některém z desítek bodů programu. V něm se mimo jiné představí také český dirigent Jakub Hrůša, když 7. srpna povede Vídeňské filharmoniky při uvedení Janáčkovy opery Káťa Kabanová.
