Do českých kin vstupuje romantický teenagerovský příběh podle stejnojmenné oceňované knihy Ivy Procházkové. Uzly a pomeranče natočil na základě spisovatelčina scénáře Ivan Pokorný. Příběh odehrávající se v pohraničí vznikl v česko-německo-slovenské koprodukci, spolupracovala na něm i Česká televize.
Patnáctiletý Darek žije s otcem a sestrou, která má Downův syndrom, v horské vesnici. Jeho život se změnil po smrti matky, je nucen dospět rychleji než většina jeho vrstevníků. „Uzly a pomeranče jsou filmem o lidském zrání, kdy my rodiče jsme někdy nešťastní z puberťáků a puberťáci jsou nešťastní z nás. To je hlavní téma – zrání mladého člověka a jeho koexistence s dospělými,“ upozorňuje režisér Ivan Pokorný.
Příběh o první lásce, klukovských soubojích i koních není jeho prvním počinem podle předlohy či scénáře Ivy Procházkové. Zfilmoval také například psychothriller Záblesky chladné neděle, komedii Doktor pro zvláštní případy nebo drama Únos domů. A také krimiseriál Vraždy v kruhu, i k němu Procházková napsala scénář.
Uzly a pomeranče vyšly nejprve jako kniha, autorka za ni byla nominována na cenu Magnesia Litera a získala Zlatou stuhu.
Děj zavede hrdiny i dávky na českou i saskou stranu podhůří Lužických hor, exteriéry se však natáčely i v Krušných horách. „Mít na place patnáct koní a několik dětí, to nebylo jednoduché zkoordinovat,“ přiznává režisér.
Do hlavní role obsadil Tomáše Daleckého, pro nějž jsou Uzly a pomeranče filmovým debutem. Dosud ho mohlo znát především publikum v Městském divadle v Brně, kde momentálně hraje třeba v novince Romeo a Julie. „Tomáš Dalecký je mimořádně talentovaný kluk,“ nepochybuje Pokorný, že mladý herec má před sebou slibnou kariéru.
„A holkám se bude líbit,“ dodává. Ve filmu v sobě vzájemné zalíbení najdou s německou dívkou Hannou, kterou ztvárnila německá herečka Emilie Neumeisterová. Na plátně se objeví také Stanislav Majer, Leoš Noha, Ľuboš Kostolný či zpěvačka Ewa Farna, i pro ni je postava pošťačky filmovou hereckou premiérou.
Vraťme mládeži realistický příběh
Režisér Pokorný by byl rád, kdyby Uzly a pomeranče navázaly na československou tradici filmů pro mládež. „Je škoda, že jsme (v tomto žánru) vyklidili pole realistického příběhu, v tom byla síla české kinematografie. Měli bychom se k tomu vrátit. Teenageři jsou křehká věková skupina, která si zaslouží určitě víc pozornosti, než se jí dostává,“ domnívá se.
Nebojí se prý, že by příběh bez magie a technologií neobstál v moderní době. Uzly a pomeranče už mají za sebou promítání v německých i slovenských kinech a reakce mladých diváků jsou, podle Pokorného, velmi pěkné.
