Zrekonstruovaná a na novou sezonu po loňské odmlce řádně připravená loď Tajemství ve středu a čtvrtek zahajovala premiérou Divadla Aqualung Válka s mloky. Se zájmem sleduji jejich novinky, plula jsem s Pytlákovou schovankou, fandila Mistru Janovi a nechala se vtáhnout obrazností čapkovské vize, adaptované režisérem Ondřejem Lážnovským i na naše soudobé poměry. Ta plavba byla nezapomenutelná, především proto, že Divadlo Aqualung vkusnou satirickou revue umí. Samotní tvůrci hru nazývají „divadelní reportáží“ s akční scénografií a loutkami.
Za fešáky mariňáky
Zimomřivý divák dostane od personálu přikrývku. Divák, přivítaný námořníkem v slušivé uniformě, je rád. Natož pak, když ho vítá přímo principál. Lubor Šplíchal má nejen sympatický vzhled, ale i jméno spojené s vodou, na lodi je jako doma. Osobně zdraví návštěvníky na palubě, chvíli na to hraje s noblesou továrníka G. H. Bondyho, s autoritativní důsledností zase diktátora na zasedání správní rady. Členové souboru se v rolích rychle střídají, obsazení typů je trefné, takže v úplný zmatek nikdo neupadne, je ovšem třeba být ve střehu.
Pozornost podporuje živá hudba. Kapela Aquajazz (altsaxofon, trombon, bicí, kontrabas, klávesy) je umístěna na stupních levé strany jeviště, nepřekáží spletitému příběhu a i ve stísněných podmínkách podává dobrý výkon. Pěvecky jde spíše o herecké zpívání, Zita Morávková je v retro plavkách, blond mikádu i černé róbě skvělým typem, ale Tereze Krippnerové to v Pytlákově schovance víc zpívá. Morávková je zato vtipnou karikaturou těhotné maminky - a později sklerotické babičky - v rodinném výjevu s továrníkovým sluhou Povondrou (Petr Gelnar).
Tradičně pečlivé dekorace jsou vyvedeny v odstínech červené a modrozelené. Pod lodním orchestrem je opona, která se během inscenace hojně využívá, například k vysílání mločího radia. Další herní kout je vprostřed, nade dveřmi kajuty. Patrové vlnky slouží jako kulisy loutkového divadla, postupně se v nich vedle sebe objevují papundekloví i skuteční herci. Precizní výprava se týká kostýmů, scény i rekvizit. Stylové pojetí jednotlivých figur sahá od elegance kapitánů, továrníků, sluhů, barmanů, novinářů, hereček a zpěvaček až ke komičnosti outfitů čiperných a snadno regenerativních mloků. Kostýmy navrhla Jitka Kotíková, scénografii Hynek Dřízhal.
Nové plány s mloky
„Nelze mloky využít jinak než k lovu perel?“ Zasedání správní rady je napjaté. Mocní muži, rozhodující o osudech druhých, mají v rukou dětská počítadla. Byznys vládne. Mašinerie obchodu spojuje velké kartely v jeden šik. Mloci se brání. Chtějí více pevniny. „My dáme světu dělníky moře, pánové,“ halasí diktátor do disharmonických tónů hudby. Hojnost perel odměnou za militantní spolupráci s mořskými čerty, Salamander Trade výhodným obchodem, export mloků kvete. Alegorie rozpínavosti, varování před zhoršujícím se stavem světa. Je teplý letní večer, leč v zádech mrazí. Loď míjí parník s diskotékou a potkává ryčný koncert kapely Monkey Bussines. Vjemy se prolínají, autorská vize je naplněna, jen herci mají vše značně ztížené, ale nenechají se rozhodit. Zbigniew Kalina, ztvárňující v tu chvíli kapitána Van Tocha, disco rytmu dokonce krátce využije ve své replice.
Číšník v afro paruce s taneční bravurou přemisťuje nábytek k další scéně. Plážový dialog se pohledně vyloupne z malého mola pod oponkou, urostlý abé doprovází filmovou hvězdu. Piknik je rozehrán, Petr Gelnar točí celek i polodetail… Lubor Šplíchal vystupuje z mořských vln coby Poseidón, na tapetě jsou média, jejich bulvární chtíč. „Ať je to, jak je to, hlavně že nám to zvedne náklad!“ Zaručené informace o mlocích přenesou poštovní holubi, respektive jejich legrační plastové makety.
Na jevišti se naturalisticky odehrává rádiem vysílaná německá přednáška o tom, co vydrží mloci. Jak se třeba mají na suchu a bez potravy, jestli jim doroste noha či ocásek. Za mločí delegaci hovoří najatí právníci, mezinárodní jednání spěje k vyslyšení mločího ultimata. „Všude dřív bylo moře a bude zas.“ Vzpomínám na představení Ode dna Divadla DNO z předloňské sezony. Několik lidí na voru po potopě světa, obklopeno nekonečnou hladinou. Ve vlnách se skrývá mořský přízrak, zpívají sirény… Sedím na lodi Tajemství a čekám, kdy mi mlok zamlaská do uší. Mloci už totiž umějí překonat Krkonoše. Co chvíli jsou tady.
Válku s mloky, apokalyptickou vizi o konci světa, na motivy románu Karla Čapka napsal a režíroval Ondřej Lážnovský v dramaturgii Kateřiny Šplíchalové Mocové. Hudbu složili Matěj Belko a Tereza Krippnerová. Účinkují: Zita Morávková, Viktor Dvořák, Petr Gelnar, Zbigniew Kalina, Václav Krátký, Ondřej Lážnovský a Lubor Šplíchal. Nejbližší reprízy nabízí loď Tajemství 29. a 30. května, další možnosti přinese až 8. a 9. září, začíná se vždy ve 20:30.
