Kapitán Jack Sparrow, jediný pirát, kterého může napodobit ženská, se vrací již po čtvrté. Jako obvykle potřebuje loď, ale tentokrát ještě dva rituální kalichy a slzu mořské panny. Na cestě k prameni mládí čeří vodu smrt, ocasní ploutve masožravých mořských panen, nadbytečná španělská flotila, providence kapitána Barbossy, plánujícího pomstu v dresu Koruny, a Queen Anne's Revenge, na jejíž palubě prolévá krev největší parchant z Tortugy Černovous. Tak hejbněte kostrou a napněte plachty - chrápat můžete v hrobě!
V námořnické putyce teče proudem rum a prosolení mořští vlci, naverbovaní na velkou fušku falešným Sparrowem, nasávají, neboť nikdo z nich neví, zdali to není jeho poslední panák a jestli ho na konci téhle plavby čeká pramen mládí, oprátka nebo jen studený a mokrý hrob. To s Mr. Gibbsem, věrným Jackovým pobočníkem (který pro něj sháněl posádku již v prvním dílu) už Zubatá intimně koketuje, ale žádná šibenice není osudová, dokud se na ní nehoupeš.
Dredy Jacka Sparrowa jsou znovu bojově naježené, jeho milovaný nepřítel a kapitán Hector Barbossa odhodil starou hučku, poctivé pirátské řemeslo narazil na hák, nasadil paruku a stal se korzárem, neboť ho jeho pahýl svrbí touhou po pomstě. Hrozivý Černovous a jeho krásná dcera berou vážně proroctví nemrtvého důstojníka a se svojí skeletoidní lodí uhánějí (ostatně jako všichni) k místu, kde vyvěrá pramen mládí. A v zátoce Whitecap Bay se pod temnou hladinou vlní žádostivé siluety mořských panen, bažících po čerstvém, námořnickém mase. Všichni jsou na místě, zvedněte kotvy, vyplouváme…
Bylo nás tam roku onoho, johoho!
Naposledy (téměř Na konci světa) jsme Jacka opustili ve vážné, v případě tuhého řízka jako je on však nikoli zoufalé situaci, kdy si nemohl moc vyskakovat. Ale pokud má, tak jako v posledních záběrech předchozí epizody, tenhle všemi mastmi mazaný improvizátor alespoň malou kocábku, do které příliš neteče, svůj kompas, pár hltů rumu a mapu, která ho může zavést k prameni mládí, není možné ho odepsat (což by ostatně zkušeného producenta Jerryho Bruckheimera, kterému vydělal již skoro tři miliardy dolarů, nenapadlo ani ve snu).
A tak je znovu tady! A spolu s ním pár starých dobrých známých, kteří spolu válčí již od jedničky: Zejména tandemový parťák Barbossa, který je tu hlavně proto, aby i v řídkých situacích, kdy s Jackem táhnou za jeden provaz, to činili pokud možno různým směrem a znovu a znovu tak potvrzovali, že dva extravagantní kapitáni se na jednom pirátském smetišti prostě nesnesou. A také je tu opět spolehlivý jistič Jackových akcí Joshamee Gibbs, kterému jde sice na počátku čtyřky o krk, ale v jejím závěru pohodově odkráčí s Jackem do dalšího pokračování. Dobrá zpráva pro fanklub Rolling Stones: Táta Keith Richards přijde Jackovi znovu poradit.
… patnáct chlapů, statných lodníků…
Nebudeme-li počítat tým olympijských akvabel tvořící vražednou flotilu mořských panen (jedoucích na člověčinu a designovaných profíky z Industrial Light & Magic) je nejvýraznější novou tváří pirátských posádek přiměřeně k roli zkažená, neboť kdysi Jackem zpleněná Penélope Cruzová (což rozhodně nemá příčinnou souvislost s tím, že tuhle roli točila těhotná). A v závěsu s ní přichází do pirátské arény další těžká váha Ian McShane alias Černovous alias skutečná postava pirátských kronik Edward Teach, který by mohl být předobrazem Jacka Sparrowa těsně předtím, než sbalí guvernérovu ještě použitelnou manželku, koupí na Oahu (kde se tentokrát natáčelo) dům s bílým plotem a tiše odpluje do důchodu (pakliže se ho ovšem dožije).
Když už tu byla zmínka o lokacích, tentokrát se točilo méně v Karibiku, ale zato překvapivě také v Londýně a hlavně na Havaji, kde byla pro smrtonosné laškování s mořskými pannami resuscitována zašlá sláva zátoky a pláže, na jejímž písku se kdysi elegantně povalovali Burt Lancaster a Deborah Kerrová v Odtud až na věčnost (k vidění na jedné z nejfrekventovanějších fotosek z tohoto filmu).
… šli jsme jako vlci do toho…
Zásadní změna se tentokrát odehrála na režijním křesle. Třikrát vypluli Piráti pod vedením Gorea Verbinskyho, který v prvním dílu (Piráti z Karibiku: Prokletí Černé perly, 2003) stvořil ikonickou figuru Jacka Sparrowa a geniálně nadávkoval základní ingredience romantiky, dobrodružství, lásky a fantasy, ve druhém (Piráti z Karibiku: Truhla mrtvého muže, 2006) předvedl za bezprecedenční spoustu peněz až příliš opulentní (a tudíž hůře stravitelnou) show se spoustou postav a větvících se motivů, což v souběžně točené, těsně navazující trojce (Piráti z Karibiku: Na konci světa, 2007) bylo ještě umocněno a podtrženo téměř stosedmdesátiminutovou stopáží – a hlavně již poměrně nahlas kritizováno.
Jen zdi Bruckheimerovy pracovny ví, zdali Verbinski nemohl pokračovat, protože měl zrovna roztočené Rango nebo na základě minulého bylo rozhodnuto ubrat páru, snížit rozpočet a změnit režiséra (možná se trochu pozapomnělo také na scenáristy).
A tak byl povolán Rob Marshall (Chicago, Gejša, Nine), sběratel Oscarů a hitmaker, přicházející ovšem z poněkud jiného filmového světa. Zdá se, že jeho úkolem bylo příliš neexperimentovat, zúročit vyzkoušený potenciál klíčových ikon, vhodně je zkombinovat s novými figurami a na úkor barvité roztěkanosti posílit linii ústředního příběhu. Podařilo se mu to jen zčásti.
… pod palmami blízko rovníku…
Dějovou kompaktnost měla sice podpořit stejnojmenná literární předloha Tima Powerse (vyšla u nás v roce 2007 pod názvem Plout na vlnách podivna), nicméně fakticky se projevuje hlavně tím, že všechny lodě vyplouvají za stejným cílem, tudíž stejným směrem. A to není mnoho. Stoprocentně tu nefunguje nový ústřední záporák Černovous, který sice vypadá jako umolousaný člen motorkářského gangu (jenž musí občas někoho zabít, aby nezapomněli, kdo je), ale který nepředvede nic tak monstrózně odporného, abyste si ho eklovali, a je polidšťován oddanou láskou dcery, jež mu chce zachránit život.
Naplno nefunguje ani problematický hrdina, pirátský kapitán ve stylu reggae Jack Sparrow, který v okamžiku, kdy pitoreskně nekrouží kolem příběhů jiných (Willa a Elizabeth), s překvapením zjišťuje, že nemá vlastní. Ve chvíli, kdy se stává hlavní postavou a vy nevíte, o co mu (kromě snahy přežít) vlastně jde a ve jménu čeho je mu třeba držet palce, je to problém, který zavádí děj do mělkých vod. Ztroskotává v nich i zbytečná brázda španělských galeon, které jsou tu tak nějak navíc (stejně jako vzplanutí citu mezi misionářem a mořskou pannou), a o dno drhne i kombinace fantasy, vyvěrající zejména z Powersovy předlohy, a již poněkud upozaděného žánru pirátského romantického dobrodružství, které zásadně nepomáhá ani formát 3D.
A tak to všechno dohromady drží hlavně figurální kreace osvědčených postav, stejně neselhávající jako barvotiskové exteriéry Havaje a Karibiku a soundtrack Hanse Zimmera, spojovací gagy, sem tam nějaká ta akce a hlášky, z nichž pár se určitě ujme.
„Viděli jste to?“ volá po jednom obzvlášť vypečeném kousku Jack Sparrow, „protože tohle už nebudu opakovat!“ Jako kdyby tím chtěl poradit tvůrcům, aby učinili totéž a vzpomenuli si, jak to všechno v Port Royal kdysi začalo.
PIRATES OF THE CARRIBEAN: ON STRANGER TIDES. USA 2011, 137 min., české titulky/dabing, přístupné. Režie: Rob Marshall. Scénář: Ted Elliot, Terry Rossio. Kamera: Dariusz Wolski. Hudba: Hans Zimmer. Hrají: Johnny Deep (kapitán Jack Sparrow), Penélope Cruzová (Angelica), Geoffrey Rush (kapitán Hector Barbossa), Kevin R. McNally (Joshamee Gibbs), Ian McShane (Černovous). V kinech od 19. května 2011.
