Moje malá úchylka je nový titul pražského A studia Rubín, napsal ho Tomáš Dianiška. Režie Adély Laštovkové Stodolové podržela klišé rámec salonních detektivek a připravila divákům slušnou porci parodie, černého humoru i znepokojivých překvapení. Zkrátka Agatha Christie po rubínovsku…
Bizarní postavy rozmotávají a zamotávají klubko děje s hororovými prvky. „Já to nebyl, přísahám,“ tvrdí protagonisté, přítomni vraždě v přímém přenosu, a přece opředené tajemstvím. Taxikářka s orgasmickou poruchou (Hana Vagnerová nebo Berenika Kohoutová), starý magik (Jan Cina) a plastický chirurg (Andrej Polák) jsou v zajetí slepého komorníka Alfréda (Petr Vančura). V uzavřeném prostoru luxusní rezidence, vzdáleni od civilizace, zažívají mučivé obavy i exhibice vlastních obsesí.
Jednotu místa, času a děje podtrhuje stále přítomná jídelna se stolem, krbem, křišťálovým lustrem a závěsnými lampami. Atmosféru dobarvují zvuky bouřky a praskání dřeva, napětí umocní zhasínání světel. Návštěvníci popíjejí sherry, jehož degustaci znázorňují pohybem dlaní míchajících sladký mok na dně sklenky. Přítomní nejsou líní být záhadnými. A jejich záhadnost je baví.
Hry Tomáše Dianišky (např. Mlčení bobříků, Zvrhlá Margaret) obvykle spojují absurdní nebo morbidní obraznost, grotesknost a kontrasty slovníku. V Mojí malé úchylce za to vše nejvíce ohlasu po zásluze sklízí osobní sluha Petra Vančury. I když taková orgasmy posedlá femme fatale rovněž není k zahození. Figury se drží navržených šarží, místy z nich letmo odhlédnou, aby potvrdily, že se v žádném případě neberou vážně.
Představení nemá vyšší ambice než stylově pobavit. Je ve své stručnosti a typové vyhraněnosti pohodlně čitelné, přesto osobité. Hráli jste někdy v dětství napínavou hru na vraha? Sledujete televizní Hříchy pro pátera Knoxe? Nejbližší reprízy úsměvně mrazivé detektivní seance v A studiu Rubín uvedou 6. a 13. března, můžete být u toho.
