Slovy z titulku by se dal parafrázovat slavný Archimédův výrok o pevném bodu v souvislosti s novým představením Měsíční sonáta č. 11 v pražském experimentálním prostoru NoD. Inscenátoři v čele s režisérem Jankem Lesákem si za rámec pro inscenaci vybrali let Apolla 11 do vesmíru a následné první přistání na Měsíci.
De facto se opravdu rozhodli inscenovat „telefonní seznam“, neboť divadelně zpracovávají skutečný přepis komunikace Apolla 11 s řídicím centrem NASA v Houstonu. S naprosto nedivadelním námětem se mladí umělci popasovali se záviděníhodným nasazením a mladickou drzostí.
Představení je postaveno především na elektronické hudbě, kdy tři herci/astronauti – Láďa Karda, Martin Cikán, Jan Strýček – jsou zároveň DJové, stejně jako herečka Lumíra Přichystalová, která zastupuje řídicí centrum. Dalším stavebním prvkem je bezesporu světelný design, oživující více méně statickou scénu.
Happening na Měsíci
Ovšem i přes veškeré nasazení, hravost a snahu o nadsázku a humor se podařilo jen zčásti překonat nedramatičnost proudu jednotlivých hlášení souřadnic a nekonečných odborných termínů. Regulérní divadelní tvar získává inscenace až v úplném závěru, kdy se astronauti ocitnou na Měsíci a inscenátoři si poprvé za celý večer troufnou vložit několik osobních (a vtipných) situací.
Představení se spíše než divadelnímu tvaru blíží hudebnímu retro koncertu nebo jakémusi happeningu 70. let na téma výstup na Měsíc. Přes veškerou sympatickou snahu o zdivadelnění absolutně nedivadelního námětu schází představení důležitý přesah – nezbytný nadhled s osobním vkladem, který by ozřejmil vtírající se otázku PROČ? Jen pro zábavu nebo z důvodu, že „to přece zvládneme“, je v tomto případě málo.
Držet se stroze komunikace astronautů se základnou v Houstonu bylo bohužel, přes veškerou hudební i světelnou snahu, natolik svazující, že to zabránilo vzniku plnohodnotné, byť nekonvenční divadelní inscenace. Proč se například o tom, že prezident Nixon měl nachystanou smuteční řeč, kdyby se mise nezdařila, dočteme jenom v programu…
