Praha - Ceny Alfréda Radoka, výroční ocenění divadelních kritiků za umělecké výkony, se za rok 2013 přeci jen udělovat budou, to je první dobrá zpráva letošního ročníku. Další dobré zprávy pak pro vybrané scény a tvůrce znamenají jednotlivé nominace. Nejvíce, shodně po třech, si jich vysloužilo pražské Národní divadlo a Divadlo v Dlouhé, které hraje také v hlavním městě. Z inscenací padl více než jednou název her Eyolfek, Zlatá šedesátá, Jedenácté přikázání a Racek.
Poslední z nich uvádí kritiky i diváky oblíbené Dejvické divadlo, které Radoka loni ovládlo především díky hře Ucpanej systém. Podobný nominační útok ale letos žádná inscenace nezopakovala.
Téměř stejný inscenační tým, který nastudoval Ucpanej systém, včetně režiséra Michala Vajdičky, je podepsán i pod Čechovovým Rackem, nominovaným na Inscenaci roku 2013. Miroslav Krobot, jenž v Dejvickém režíruje i hraje, připsal divadlu druhou nominaci na nejlepší mužský herecký výkon. Podal ho v roli Sorina právě v Rackovi. Mimochodem loni Krobot obdržel Radoka coby autor nejlepší původní české hry (ovšem s nečesky znějícím názvem) Brian. Letos mu v herecké kategorii konkuruje Vladimír Javorský, jehož mohou diváci vidět jako Ferdu Plzáka v Zahradní slavnosti v pražském Národním, a Karel Dobrý, jenž už podruhé za sebou přitáhl pozornost kritiků svou rolí v pražském Studiu Hrdinů, tentokráte ve hře Den opričnika.
Studio Hrdinů se i za svou krátkou existenci (vzniklo před dvěma lety ve Veletržním paláci, sídle Národní galerie) přiřadilo ke scénám, které je škoda minout. Svědčí o tom i letošní nominace na Divadlo roku. Chybí mezi nimi, pro někoho asi překvapivě, dejvická scéna, která titul získala několikrát. „Roli hrají dvě věci. Řada hlasujících si může říct, že dostalo cenu už loni, takže je ho možné vynechat. Hlavní je ale to, že Dejvice měly loni jen dvě premiéry,“ odhaduje možné příčiny Jakub Škorpil z časopisu Svět a divadlo, které vyhlašuje hlasování v anketě cen. Divadlem roku 2013 se může ještě stát Klicperovo divadlo v Hradci Králové, jež je spojeno s osobitým uměleckým vedením Davida Drábka; pražské Divadlo v Dlouhé (o němž ještě bude řeč) a ostravská Komorní scéna Aréna.
Ta Ruskou zavařeninou poprvé v jednadvacetileté historii ankety Divadelních novin Inscenace roku tento titul přitáhla do Ostravy. Současná variace na Čechova v režii Ivana Rajmonta je vedle Racka další nominací na Radokovu Inscenaci roku. Čechovovské přesile vzdorují ještě Zlatá šedesátá, jež Jan Mikulášek a Dora Viceníková stvořili podle deníků filmového režiséra Pavla Juráčka pro brněnskou Redutu a v současnosti uvádějí v pražském Divadle Na zábradlí, kam tým z Reduty loni přešel.
Brno tím ale bez šance na Radoka nezůstává. Do tamního Městského divadla směřuje totiž nominace na nejlepší ženský herecký výkon pro Svetlanu Janotovou, která zaujala v roli tančící svářečky v divadelní adaptaci Flashdance. Další nominace ve stejné kategorii míří do Divadla Petra Bezruče v Ostravě za Terezou Vilišovou ze singles grotesky Můj romantický příběh. A do třetice všeho nejlepšího ukázali kritici na Lucii Trmíkovou. Vidět ji lze ve hře Eyolfek, jedovaté vivisekci manželského vztahu podle Henrika Ibsena.
Trmíková už doma Radoka má z roku 1997 za titulní roli Terezky v tehdejší české hře roku. Její autorkou je Lenka Lagronová, jež je letos opět nominována v kategorii nejlepší původní česká hra. Inscenaci Z prachu hvězd o třech stárnoucích sestrách žíjících s matkou v opuštěném domě najdete na repertoáru pražského Národního divadla. Nominaci získala také Dechovka, kterou její autor a režisér Jiří Havelka vyhrává v dokumentárním divadle o poválečném masakru sudetských Němců, a Plejtvák Milana Šotka, i on si tuto „hru realizovaných metafor české malosti a uměleckých kompromisů“ sám režíroval.
Radok je udělován také za nejlepší scénografii a hudbu. V první zmíněné kategorii přicházejí na scénu opět Zlatá šedesátá, adaptace Juráčkových deníků, k jejímuž úspěchu napomohla výprava Marka Cpina. Ibsenova hra Eyolfek zaujala kritiky nejen hereckými výkony, ale také scénou, již vytvořil Jan Nebeský, režisér této inscenace, spolu s Janou Prekovou. Povedla se i scéna Martina Chocholouška pro Jedenácté přikázání ve zlaté kapličce. Komedii o zapřísáhlých starých mládencích režíroval David Drábek, osobnost spojená s také letos nominovaným Klicperovým divadlem.
Z tvůrčího týmu Jedenáctého přikázání se může radovat i Darek Král, jeden ze tří kandidátů na autory nejlepší hudby. Druhým je jazzman Emil Viklický, který složil hudbu ke Kabaretu Shakespeare ve Studiu DAMÚZA. Scénář podle sonetů nesmrtelného anglického dramatika napsala Lucie Trmíková (nominována letos za herecký výkon) a režie se ujal také už zmíněný Jan Nebeský. Třetím pak je Vladimír Franz za hudbu opery Válka s mloky, pro niž si vybral drama Karla Čapka. Podle některých kritiků ale není Franzovo zařazení do nominací správné, protože jeho dílo se těžko dá považovat za scénickou hudbu.
Osmá kategorie Cen Alfréda Radoka upozorňuje na talenty divadelní scény - označen tak může být herec Patrik Děrgel ze Švandova divadla v Praze, režisér Ivo Kristián Kubák a režisér Marek Němec, který mimo jiné moderoval dva ročníky Radoka.
S oceněními je spojena podvaadvacáté také Dramatická soutěž. Dorazilo do ní 66 textů, z toho šest ze Slovenska a jeden z Rakouska. Zatímco loni převládalo téma apokalypsy, letos je podle pořadatelů znát návrat od obecnějších spíše k intimnějším dramatům. Jména autorů finálových textů budou oznámena 7. února, vítězové pak budou vyhlášeni společně s vítězi Cen Alfréda Radoka 8. března ve Studiu Hrdinů.
RADOK V OHROŽENÍ?
Letošní ročník měl přitom namále - podobně jako v případě filmového Českého lva to vypadalo, že pokud bude Radok pokračovat, pak nejspíš pod jiným názvem. Před koncem roku bylo totiž oznámeno, že kvůli hledání nové podoby ocenění, nesoucího jméno českého režiséra a zakladatele Laterny magiky, se ceny za rok 2013 udělovat nebudou. Za rozhodnutím zřejmě stály spory pořádajícího Nadačního fondu Cen Alfréda Radoka a dvouměsíčníku Svět a divadlo, jenž zadává anketu, v níž pro nejlepší umělecký výkony předchozího roku hlasují divadelní kritici (letos jich bylo 75).
„Nadační fond na podzim rozhodl, že ceny letos udílet nebude. My jsme jako časopis anketu stejně vypsali a počítali jsme s tím, že bychom nějaká ocenění udělili tak jako tak. Nakonec to dopadlo tak, že se ceny budou udílet pod původním názvem. Jsme za to všichni rádi, protože by byla hloupost tradici přerušovat,“ uvedl ke sporu Jakub Škorpil z časopisu Svět a divadlo. Nakonec se tedy Radok koná v obvyklé podobě, na řešení neshod ale pravděpodobně ještě dojde.
