Praha – „Sem mi dívejte, vždycky sem!“ supí malý plešatý mužík a dvěma prsty si míří na oči. Kdo by neznal francouzského komika Louise de Funèse v nejslavnější roli četníka ze Saint Tropez? Dnes je tomu přesně sto let, co se slavný herec nedaleko Paříže narodil. České publikum ho miluje i po všech těch letech.
Funèsova cesta ke slávě byla přitom velmi složitá. Měl se vyučit kožešníkem, ale protože ve škole platil za problémové dítě, které třeba po učitelově papouškovi střílelo skobičky, nikdy se nevyučil. Uměl však hrát na piano, což čile uplatňoval v jazzových barech. Postupem času si všiml, že se publikum začíná chytat na jeho grimasy, a kolem třicítky se rozhodl stát hercem.
V průběhu následujících dvaceti let se budoucí hvězda komedií na plátnech sotva míhala. Velký průlom přišel až s divadelní hrou Oskar v prestižním pařížském divadle ve čtvrti Pigalle, kde Funès exceloval. Hned poté začala jeho sláva nabírat na obrátkách, a jakmile v roce 1964 přišla série o četníkovi ze Saint Tropez, bylo vymalováno.
Jeho filmografie čítá stovky snímků. V Piti Piti Pa se dokázal převtělit do učitele tance, v Pošetilosti mocných zase do chamtivého Salusta, ve Fantomasovi do dychtivého komisaře a v Křidýlku nebo stehýnku se pro změnu představil coby velevážený restauratér. České publikum si herce oblíbilo také díky brilantnímu dabingu Františka Filipovského. Dokonce se občas traduje, že Funèsův hlas není v originále tak skvělý a Filipovský díky namluvení vyzdvihl kvalitu jeho filmů o třídu výš.
Fenomén českých diváků
Funès má v srdcích českých diváků neotřesitelnou pozici. „Ve Francii to přitom takhle vůbec nefunguje,“ vysvětluje překladatel z francouzštiny Jiří Žák. „Je jedním z herců minulé doby. Samozřejmě si ho váží jako své kinematografické minulosti, ale zdaleka to není takový fenomén jako v Česku.“
Jsou to z velké části třeba právě Češi, kteří se jezdí do Saint Tropez dívat na pověstnou četnickou stanici.
Důvod? V době sedmdesátých let zde vrcholila sláva francouzských komedií. Tuzemská kina byla plná ideologických filmů, proti nimž byly tyto snímky svěžím větrem. Svou slávu si tehdy vedle strážmistra Cruchota získali i Jean-Paul Belmondo, Jean Marrais nebo Jean Gabin. Ti všichni se v Česku stále řadí mezi nesmrtelné ikony a jsou tu nejspíš populárnější než v rodné zemi.
Funès trpěl srdečními problémy, a čím byl starší, tím víc riskoval srdeční infarkt. Cholerické postavy, jež hrál, mu v tom příliš nepomáhaly. V roce 1982, kdy natočil poslední ze série četníků Četník a četnice, srdeční příhodu skutečně prodělal. Zemřel v lednu 1983 ve věku osmašedesáti let.
