Praha – Studií následků, které mohou vzniknout z neomezené víry v boží lásku, je film Hadewijch – mezi Kristem a Alláhem, který na Febiofestu osobně představil francouzský scenárista a režisér Bruno Dumont. „Není to film, který by rozhodoval o příklonu k Bohu nebo Alláhovi,“ podotkl ke svému kontroverznímu snímku, „jde mi o víru obecně, o to, jak silná fanatická víra a láska mohou vést až k teroristickému činu.“
V pohledu na kořeny terorismu inspirovaly provokativního režiséra texty středověké vlámské mystičky Hadewijch, která sugestivně popisovala svou lásku k Bohu. „Byl jsem nadšen jejími vizemi a uvědomil si blízkost filmu a mystiky,“ uvedl Dumont.
Hrdinkou příběhu je novicka Céline. Představená kláštera je šokována její fanatickou vírou a pošle ji pryč, aby objevila sebe samu. Céline se znovu stává dcerou ministra francouzské vlády a po setkání s arabským mladíkem a jeho bratrem, fanatickým muslimem, se dostává na nebezpečnou cestu.
Dumont v boha nevěří, každý fanatismus považuje za nebezpečný. „Fanatický muslim je stejně nebezpečný jako fanatický Japonec či kdokoliv jiný,“ tvrdí. V různých zemích byl jeho snímek Mezi Kristem a Alláhem přijat různě, Dumont se domnívá, že ze soutěže na festivalu v Cannes byl vyloučen z politických důvodů. Nakonec měl mezinárodní premiéru na festivalu v Torontu, odkud si odvezl cenu filmové kritiky.
Bruno Dumont ve svých filmech pracuje s neherci, obyčejnými lidmi, které náhodně potká a nějakým způsobem ho zaujmou. Hlavní protagonistku snímku Hadewijch Julii Sokolovskou potkal jednou v kině. Obsadit se ji rozhodl po roce marného hledání.
„Znal jsem ji jako studentku, věřící nebyla, a tedy nesplňovala moje původní představy. Neměla žádné základy týkající se náboženství, neuměla se ani modlit, byla v tomto ohledu nešikovná. Právě proto to bylo krásné. Skutečnost, že nevěří v boha a nechce být herečkou mě přesvědčila,“ vysvětlil svou volbu. Přišel prý totiž na to, že bude zajímavé natočit film o lásce k bohu s někým, kdo postavu založí na lásce k člověku.
Dumontovy snímky jsou silně ovlivněné filosofií, kterou studoval i vyučoval, než se dostal k filmu. Svůj debut Dumont natočil v 39 letech a hned se zařadil mezi největší filmové provokatéry dneška. Jeho snímky, často plné sexu a násilí, jsou na jedné straně silně kritizovány, na druhé sklízejí ceny. Už jeho druhý film Lidství získal v Cannes Velkou cenu poroty a na prestižním festivalu bodoval i se snímkem Flandry v roce 2006.
