Praha - Miroslav Ondříček, který přes všechny celosvětové úspěchy, sám sebe stále považuje za dělníka filmu, se dožívá 75 let. Během svého profesionálního života vytvořil kolem čtyřiceti filmů a získal celou řadu profesních ocenění včetně Českého lva za přínos českému filmu. Sošku Oskara měl dvakrát na dosah. Přestože toto nejvyšší filmařské ocenění nezískal, za obrovský životní úspěch považuje svou dvojnásobnou nominaci.
„Nemyslím si, že kameraman musí nutně za kamerou i umřít,“ říká s úsměvem muž, který je ostatními považován za umělce a obrazového mága, on je však přesvědčen o tom, že základem všeho je řemeslo. „Musíte si uvědomit, že kamera je sice samozřejmě důležitá složka filmu, ale nejdůležitější je to, o čem vlastně ten film vypráví. Jestli se film nějak zapíše do dějin, rozhoduje spousta nevyzpytatelných faktorů,“ řekl na jaře tohoto roku pro měsíčník Městské části Prahy 5 Pražskou pětku Ondříček, který v současné době v této městské části žije.
„Když točíte film, nikdy nevíte, jak to dopadne – jestli to bude vnímáno jako nějaké velké umění, nebo úplně zapadne. Záleží taky na tom, jak se trefí do doby, jestli se mu povede vzbudit nějakou kontroverzní reakci. Přirovnal bych to k tomu, co se povedlo Davidovi Černému s jeho plastikou v Bruselu – která je, mimochodem, podle mě geniální, je to spravedlivý historický pohled na Evropu a divím se tý malosti, která se v souvislosti s tím projevuje. Ale když si to tak vezmete, zase se nejvíc urazili Slovani. Trochu mi to připadá, jako když jsme s Formanem natočili Hoří, má panenko – naštvali se na nás bolševici, naštvali se na nás i hasiči, pak to různě zakazovali a povolovali… A pak to běželo po světě a dodnes to hrají v Americe, a dokonce si tam i leckdy neuvědomují, že je to český film, ale mají pocit, že se to odehrává u nich. To se tak někdy s filmem povede,“ uvedl dále v rozhovoru slavný kameraman.
Ke své profesi se dostal přes práci filmového laboranta. „To ale byla stará původní cesta, protože většina kameramanů se dřív rekrutovala právě z těch, co byli vyučení jako filmoví laboranti. Na kameramana vlastně tehdy ani žádná extra škola nebyla. My jsme se dostali na Barrandov, když FAMU existovala asi dva roky, takže z ní ještě ani nestihli vylézt první vystudovaní kameramani. A střední průmyslová filmová škola v Čimelicích vznikla taky až potom. Takže když jsem točil s Milošem Formanem svůj první film, byl jsem u filmu už dvanáct let. A to jsem si mezitím ještě tu FAMU večerně dodělal,“ objasnil jubilant.
Miroslav Ondříček jako syn živnostníka nesměl studovat. Po vyučení nastoupil do laboratoří barrandovských filmových ateliérů. Svou filmařskou kariéru zahájil jako dokumentarista u zpravodajského filmu, absolvoval večerní školu filmové tvorby při pražské FAMU a v roce 1956 spolupracoval na prvním celovečerním filmu jako asistent kamery. V 60. letech, kdy začal spolupracovat jako kameraman na filmech Miloše Formana a Ivana Passera, spoluutvářel „československý filmový zázrak“, jak toto umělecky plodné období nazývala zahraniční kritika. Obrazově tehdy ztvárnil slavné Formanovy filmy Lásky jedné plavovlásky (1965) či Hoří, má panenko (1967). Za kamerou stál i u úspěšného debutu režiséra Ivana Passera Intimní osvětlení (1965).
Na Oskara byl poprvé nominován v roce 1981 za Formanův Ragtime a podruhé o tři roky později za další Formanův film - Amadeus (ten jinak cenu získal v osmi kategoriích). Mezinárodně úspěšných filmů má ale na svém kontě mnohem víc. Z těch notoricky známých třeba Vlasy (1979) či Valmont (1989). Prvním „neformanovským“ Ondříčkovým americkým filmem byla adaptace románu Johna Irvinga Svět podle Garpa (1982), později natočil i detektivku Smrtící triky F/X (1986) nebo komedii s Chevym Chasem Blázinec (1988). Nejvíce amerických filmů natočil s režisérkou Penny Marshallovou, která mu před kameru postavila řadu hereckých hvězd, namátkou Roberta De Nira (Čas probuzení), Whitney Houstonovou (Kazatelova žena) či Madonnu (Velké vítězství). Poslední film s americkou herečkou Drew Barrymoreovou Riding in Cars with Boys dokončil Ondříček před osmi lety a na další se prý již nechystá.
V současné době učí na FAMU a je i patronem Filmové akademii v Písku, která nese jeho jméno.
