Michálkův Posel: Sobectví versus potřebovat a být potřebný

Já chci objet republiku, pak Evropu a pak svět. Ale nejdřív ojedu tebe. Film Vladimíra Michálka o tom, že ujíždět se nedá věčně, zvláště ne sám před sebou. A že i svoboda má svá pravidla.

Režisér Vladimír Michálek ve svých počinech (Amerika, Zapomenuté světlo, Je třeba zabít Sekala, Babí léto) tíhne k silným příběhům mužských hrdinů, přestože každý jeho film je tematicky jiný. Sám říká, že když už něco točí, pak beze zbytku, takže nemá pro něj cenu se vracet. I v jeho nejnovějším snímku - Poslovi - příběh stojí a padá (a to doslova, jak zjistíte pár vteřin před závěrečnými titulky) s osudem jednoho mužského hrdiny, i když není ve filmu jedinou výraznou postavou.

Okolo Posla se Michálek motal téměř deset let. Tak dlouho trvalo, než našel producenta (brněnské studio České televize), s nímž by si mohl plácnout na převedení scénáře Marka Epsteina na filmové plátno. Producentské otálení si režisér zčásti vysvětluje tím, že hlavní postavou není zrovna nikdo, komu by divák chtěl fandit. Fandit „poslovi“ asi bude opravdu málokdo, ale jisté pochopení pro něj nalézt lze, ač je to z velké části sobecký spratek.

Nicméně nelze jej tak docela bez výhrad označit za záporného hrdinu, jak o něm tvůrci v začátcích vzniku filmu občas mluvili. Petr (Matěj Hádek) jen nechce dlouho přijmout zodpovědnost sám za sebe, natož za ostatní, na kterých mu záleží (nebo by záležet mělo). Je sice vystudovaný inženýr, ale představa kravaťáckého povolání je mu z jeho svobodné duše protivná. V plus minus třiceti se netrápí žádným pravidelným nájmem nebo spořením na důchod - nějak bylo, nějak bude.

Jeho vášní je kolo, prostředek, který mu dopřává to, na čem si v životě zakládá - svobodu. Stejně jako v ostatních věcech i na bicyklu jezdí nadoraz a bez promýšlení následků; jako messenger má na háku pravidla svého zaměstnavatele a při adrenalinových závodech městem se svým kolegou a kamarádem (Jiří Vyorálek) i jakákoli jiná omezení.

Není sice jediným, ale přeci jen patří k ztenčujícímu se počtu těch, kteří na rozdíl od svých hnízdících vrstevníků nesměřují k očekávanému dům - syn - strom. Očekávání společnosti se vymyká, čímž pochopitelně mnohé irituje, ale více se ho to dotkne až tehdy, když začne ztrácet svou přítelkyni (Eva Leimbergerová). Tomu ale předchází událost, která se ukáže jako pro jeho další život zásadní - ne ani tak tím, co se stane, ale tím, jak se on k tomu postaví.

„Nikdo z nás není černobílý a drtivá většina z nás jsme sobci. Někdo víc, někdo míň. Jde o balanc - někdo dokáže myslet jen na sebe a někomu zbude v hlavě i kousek místa pro druhé,“ říká o Petrovi Matěj Hádek. Všechny postavy ve filmu vybalancovávají sobectví s touhami někoho potřebovat / být potřebný, které jsou zkrátka člověku vlastní.

I Petrovy partnerské vztahy jsou takovou touhou ovlivněny, ač by to tak nejspíš nikdy nepojmenoval, natož přiznal. Silněji je to vidět, když potká Sylvu (Gabriela Mikulková), která se také nechce k ničemu vázat, na něčem lpět, ale k určitým náznakům se vzchopí i ve vztahu se Šárkou (Eva Leimbergerová). Jenže jakkoli je schopný své sobectví (překvapivě) potlačit, změnit se nedovede. A nechce. Snad má dojem, že by tak ztratil svou svobodu, na které si tak zakládá a o kterou tím zároveň přichází, protože sám sebe nažene do pasti.

To je jediný, co umíš - zdrhat, obviňuje Sylva Petra. „Možná jen dělá, co by každý chtěl - se vším seknout a jet někam do háje. Proto je nesnesitelný, protože všichni jdou na ten autobus, na tu tramvaj a zase to té práce a prostě nic takového neudělají,“ odhaduje Vladimír Michálek, v čem by Posel mohl diváky štvát. Přesto by mu mohli dát šanci - od 18. října v kinech.

Premiéru má Posel dnes, v Praze, ač film se točil v Brně a i většina herců je s Brnem spojena. Slavnostnímu promítání předcházela kaskadérská show na bicyklech. Za zmínku stojí, že odvážné kousky, kterých se Matěj Hádek a Jiří Vyorálek dopouštějí ve filmu na kolech, zvládli z velké části bez dublerů. Za což helmu dolů, protože s vydatným přispěním kamery Martina Štrby, Michálkova dvorního kameramana, působí nemálo adrenalinově.

A ještě jedna hudební poznámka závěrem - hudbu k filmu složil Radim Hladík a Blue Effect. Skladbami, které ve snímku zazní, prý obohatili i svůj koncertní repertoár.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Betonová zeď se mění v galerii street artu pod širým nebem

V ulici Vlastina v Praze aktuálně vzniká umělecké dílo s názvem Mural Ruzyně, které promění více než 700 metrů dlouhou betonovou stěnu patřící ministerstvu obrany v galerii současného street artu pod širým nebem. Projekt, na kterém se podílejí tři desítky streetartových umělců z Česka i zahraničí v rámci festivalu Urban Pictus, bude vznikat do 30. června. Výsledné dílo o rozloze přibližně 1800 metrů čtverečních propojí téma „Krása města v pohybu“.
před 5 hhodinami

Zpívala a navíc bez hidžábu. 74 ran bičem připomnělo tlak na Íránky

Jsem dívka, která chce zpívat pro zemi a lidi, které miluji, napsala pod video se svým koncertem íránská zpěvačka Parastu Ahmadíová. Soud této hudebnici i osmi členům kapely a produkčního týmu uložil trest sedmdesáti čtyř ran bičem. Za to, že vůbec zpívala veřejně – a navíc bez hidžábu. Kritici islámské republiky i některá média vnímají rozsudek jako doklad sílícího tlaku íránských úřadů proti ženám a svobodě uměleckého projevu.
před 19 hhodinami

Na Goethově stezce v Karlových Varech byla odhalena monumentální plastika AJ VANA BE

Téměř sedm metrů vysokou sochu sestávající z třiceti dvou vintage van je možné nyní spatřit před Galerií umění Karlovy Vary na Goethově stezce. Autor díla Benedikt Tolar jím reaguje na téma vody jako vzácného zdroje, které spojuje s principy upcyklace zastaralých smaltovaných van, jež neodmyslitelně patří k socialistickému bydlení v panelácích. Tvar těchto van pak tvoří prostor pro světelnou show synchronizovanou s hudbou. Hudební báseň inspirovanou umístěním sochy i návštěvami německého básníka Johanna Wolfganga Goetha, kterou speciálně pro Karlovy Vary zkomponoval Vladimír Štambach, se rozezní každou půlhodinu vždy mezi 9. a 22. hodinou.
před 23 hhodinami

Obsluhoval jsem anglického krále, říkají i v divadle Mana

Příběh obyčejného českého číšníka na pozadí velkých dějin dvacátého století převypravuje Vršovické divadlo Mana. Na pražské jeviště převedlo novelu Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále.
včera v 08:00

Dagmar Havlová odvolala souhlas k užívání jména Václav Havel knihovnou

Dagmar Havlová odvolala souhlas k užívání jména Václav Havel v názvu knihovny. Odůvodnila to tím, že ztratila důvěru v současné vedení a směřování instituce. Nechce také nadále nést odpovědnost za způsob, jakým bylo jméno prvního českého prezidenta používáno. Osobnostní práva k názvu knihovna potřebuje, aby mohla pokračovat ve své činnosti. Správní rada knihovny podle svého předsedy Davida Duška informaci vyhodnocuje.
23. 6. 2026Aktualizováno23. 6. 2026

Soud zrušil verdikt, kterým poslal Jirouse do vězení za proslov

Soud zrušil verdikt, kterým poslal v roce 1978 na rok a půl do vězení představitele českého undergroundu Ivana Martina Jirouse, zvaného Magora. Za mřížemi skončil kvůli proslovu na vernisáži, během kterého prohlásil, že zanikne Socialistický svaz mládeže. Soudy v úterý rehabilitovaly také dva disidenty – Václava Bendu a Jaroslava Kukala.
23. 6. 2026

Hřebejk točí pro ČT Jobovku

Jan Hřebejk režíruje pro Českou televizi nový seriál Jobovka. Pojednává o rodinných vtazích, ústřední manželský pár hrají Marika Šoposká a Jiří Havelka. Natáčí se na západě Čech v Plzeňském kraji.
23. 6. 2026

Všechny Kunderovy francouzské romány už vyšly česky, jako poslední Pomalost

V brněnském nakladatelství Atlantis vyšel román Milana Kundery Pomalost, původně napsaný ve francouzštině. Všechny Kunderovy romány jsou tak již dostupné v českém jazyce.
23. 6. 2026
Načítání...