Knižní ceny Magnesia Litera opět vybraly nejlepší tituly minulého roku. Knihou roku se stal rozsáhlý esej novináře Erika Taberyho Opuštěná společnost s podtitulem Česká cesta od Masaryka po Babiše, který porotci vybrali jako nejlepší napříč kategoriemi. Literu v sledované kategorii prózy obdržel román Láska v době globálních klimatických změn od Josefa Pánka. Diváci České televize mohli slavnostní vyhlášení cen v Národním divadle sledovat díky přenosu na ČT art.
Magnesia Litera na Taberyho textu ocenila historické souvislosti i schopnost analyzovat současnou politickou a společenskou situaci: „Tabery je sečtělý autor, tolik citací a odkazů na domácí a zahraniční kontext se u českého novináře málokdy vidí. Nechceme-li se cítit opuštěni při svém vzdorování tlaku nebezpečných technologů moci, čtěme ho.“
Podle pořadatelů se známý český novinář a šéfredaktor časopisu Respekt pokusil popsat nebezpečí, ve kterém se tuzemská demokracie ocitla s „nalitím populismu do žil současných politických aktérů“.
Tabery řekl, že knihu napsal, protože si přál, aby společnost nebyla úplně opuštěná. Snažil se proto najít inspiraci, v minulosti je podle něho mnoho lidí, kteří nám předávají svou zkušenost.
Opuštěná společnost byla nominována také v kategorii publicistiky, ve které byly nakonec oceněny eseje Antialkorán aneb nejasný svět T. H. od Patrika Ouředníka. Kniha obsahuje čtyři texty, dva dříve vydané časopisecky, dva nové, jež spojuje téma islamismu. Nejrozsáhlejší autorův esej podnítil známý kněz a teolog Tomáš Halík svým publicistickým výkladem džihádistického atentátu proti pařížským karikaturistům v roce 2015. Ouředník s Halíkem ostře polemizuje.
Nejlepší prózou je Láska v době globálních klimatických změn. „Kniha Josefa Pánka je jak stylově, tak tematicky absolutně překvapivá a svébytná, jelikož je naprosto nezávislá na jakémkoliv současném literárním trendu. Na 150 stranách se sice dotkne většiny aktuálních témat, jako jsou xenofobie, rasismus a další globální jevy, ale dělá to s noblesou, humorem i s jistým dacanstvím blízkým Hrabalovi, Haškovi či Demlovi,“ chválí Litera.
Literu za knihu pro děti a mládež vyhrál František Tichý a jeho příběh nazvaný Transport za věčnost. Román se vrací k období Protektorátu Čech a Moravy a přibližuje sílu nerozlučného klukovského přátelství, které se rozvíjí bez ohledu na zákazy a omezování, na bariéry a zdi terezínského ghetta, na hranice života a smrti.
Literu za poezii si vysloužil Milan Děžinský za existenciální Obcházení ostrova. Jak sám autor píše, jeho básně představují jakési „štíty proti prázdnotě“. Sbírka sdružující verše z let 2011 až 2016 předkládá svědectví osobního i lyrického zrání. „Nejraději mám básně, které vyprávějí prostě o prostých věcech“, vyznává se Děžinský.
Cenu pro objev roku obdržel novinář a Taberyho kolega z Respektu Marek Švehla za objemnou studii Magor a jeho doba. „Mezi nesporné klady patří to, že se nezaměřil jen na život Ivana Martina Jirouse, ale pro ty, kteří se o podrobnosti doby, ať už z jakéhokoli důvodu, nezajímali, objasňuje vznik fenoménu podzemní kultury, undergroundu i politické situace zkoumaného období,“ ocenila knihu Litera. Na sklonku loňského roku se stala také Knihou roku v tradiční anketě Lidových novin.
Cena za nejlepší překladovou knihu připadla románu Hřbitovní hlína. Dílo irského autora Máirtína Ó Cadhaina do českého jazyka převedl Radvan Markus, který pro slovní hříčky a barvité kletby v téměř zapomenutém connemarském dialektu dokázal podle poroty najít víc než přiléhavé ekvivalenty. O jeho erudici navíc svědčí zasvěcený doslov a poznámkový aparát, který zprostředkovává zasuté reálie Irska čtyřicátých let.
Litera za naučnou literaturu putuje za Lucií Skřivánkovou, Rostislavem Šváchou a kolektivem, který stojí za dvojsvazkem Paneláci. Panelová sídliště zkoumají z hlediska historie architektury, urbanismu, sociologie, památkové péče i historické demografie, a v nemalé míře přitom syntetizují dosavadní poznatky o zásadním fenoménu českých dějin i krajiny.
Litera za nakladatelský čin se pak zadívala do středověku. Editoři Pavel Brodský, Kateřina Spurná a Marta Vaculínová pro současníky objevují Liber viaticus Jana ze Středy. První moderní a nákladně vyvedená monografie věnovaná jedné z nejcennějších památek české středověké kultury se skládá ze dvou svazků. V prvním z nich představují Liber viaticus zasvěcené studie předních historiků a historiků umění, druhý svazek obsahuje kvalitní fotografickou reprodukci starého rukopisu.
Litera myslí také na internetové texty. Blogem roku se staly satirické katolické noviny Tisíckráte, které si dělají legraci z prostředí církve. Glosují aktuální dění, vytvářejí zábavné fake news, čímž reagují na vzmach dezinformačních serverů a „vlídně satirickou formou nastavují zrcadlo církevnímu konzervativismu i předsudky obtěžkané sekulární veřejnosti“. Autoři sdružení pod pseudonymem Felix Culpa, kteří ocenění převzali pod maskou umělých vousů, prohlásili, že cena patří svaté církvi.
V jednotlivých kategoriích Litery většinou hlasují pětičlenné odborné poroty, pro hlavní cenu Knihu roku hlasovalo 183 lidí z knižní branže. Pro Blog roku pak hlasovalo 5680 fanoušků. Čtenáři, kterých se do hlasování zapojilo celkem 9320, vybrali jako nejlepší knihu životopis herce Tomáše Holého od Oty Karse Jmenuju se Tomáš.
Švejk pro všechny
Vedle tradičních kategorií s jejich porotami se letos vybírala také Kniha století, v níž prokázali podobný vkus odborníci i běžní čtenáři. U obou skupin bodoval Haškův Švejk, odborná veřejnost vybrala ještě Hrabalovu knihu Obsluhoval jsem anglického krále a Bylo nás pět Karla Poláčka, laici Jirotkova Saturnina a knihu Divadlo Járy Cimrmana z roku 1987.
Loni se Knihou roku Magnesie Litery stal román Bianky Bellové Jezero. Přestože je inspirován konkrétním místem, krutou dystopii zasadila spisovatelka do blíže neurčené země kdesi ve střední Asii. Hrdinou apokalyptického podobenství je chlapec Nami, který se musí vydat na iniciační pouť, aby nakonec zjistil, že opsal kruh.
