Všichni, kdo měli, už natáhli brka. Ale je tu ještě jeden, který je jejich poslední reálnou hrozbou. Okoralý, zabijácký veterán Jim Terrier, který pro organizaci udělal hodně špinavé žoldácké práce - a tím pádem toho také hodně ví. A tak musí zemřít!
Jim dělal tyhle krvavé fušky dost dlouho na to, aby věděl, že když už ho jednou označili jako živý terč, nepřestanou, dokud ho nedostanou do kytek. Ví, že se před nimi nedá zdrhnout ani schovat, a také ví, že dělal pěkně hnusné věci, jako byla tahle poslední fuška v Kongu, kde mu přidělili roli hlavního odstřelovače. Výstřel, který tehdy vypálil, zabil exkluzivní terč na zadním sedadle opancéřované toyoty a zásadně změnil jeho život. Věděl, že se podle plánu musí střelec okamžitě zdekovat z černého kontinentu, ale netušil, že se z něj po létech stane muž na útěku. Věděl, že dělal špatné věci, jenomže kvůli tomu ještě nehodlá zemřít. A také věděl, že v téhle profesionální zabijácké hře někdo umřít musí!
Jeho minulost ho dohnala a on ví, že jí nemůže uniknout. A tak se jí postaví a znovu si to s ní rozdá, jako poslední žijící střelec africké mise, po které někdo zkušeně zametá stopy. Nejdříve ho musí najít, pak se mu postavit a ve finále se ho pokusit zabít dřív, než on odrovná jeho. Docela nálož pro jednoho opotřebovaného žoldáka (navíc s blbou lékařskou diagnózou), který si své už odpracoval a potřeboval by si už trochu dáchnout.
Zabijáci neodcházejí do klidného důchodu
A tak se Jim vydává po stopě starých kumpánů Coxe a Felixe, kteří (jak se zdá) jsou ještě větší hajzlové, než je on. Je mezi nimi otevřený účet, který je třeba vyrovnat, a také jeho stará láska Annie, šikovné děvče, tíhnoucí k nezištné práci v humanitárních organizacích a sexu s tvrdými chlápky, kteří vědí, co chtějí, a většinou to také dostanou.
Francouzský režisér Pierre Morel si akční formát vyzkoušel již jako kameraman (Kurýr) a potvrdil, že na něj má, i ve svém režijním debutu Okrsek 13 či následně snímkem 96 hodin, který natlačil Liama Neesona na parketu obstarožních, ale stále výkonných akčních hrdinů. Ani v Gunmanovi se s tím moc nemaže a konstruuje ho jako chlapský spektákl, kde si ženské party sice vrznou, ale jinak moc neškrtnou a kde o kladnou figuru v podstatě nezavadíte. Ostatně tenhle tón udává již literární předloha francouzského klasika kriminálních thrillerů Jeana-Patricka Manchettea, podle jehož románů byly natočeny třeba „delonovky“ Tři muži na zabití, Kdo nastaví kůži nebo Šok (s Gunmanem tematicky spřízněný příběh námezdního zabijáka, který zjišťuje, jak těžké je opustit organizaci a vypadnout po dobrém z branže).
Namíchány jsou tu klasické žánrové ingredience: Prohlédnuvší, krvavou profesí ošoupaný záporák, nebezpečně akční tím, že je zahnaný do kouta, mocné organizace, skryté ve stínu, pár mega slizounů, platonicky zapojený Interpol, zájmy nadnárodních korporací, cestování po atraktivních lokacích (Afrika, Londýn, Barcelona), nefungující femme fatale, sem tam povinná akce a spousta jalových kydů. Slušný potenciál a rozehrávka na to, že nastane pořádné maso, končí spíš u zbožného přání, neboť hlavním problémem je příběh, který by tohle všechno držel pohromadě. Ale moc se mu to nevede, protože je spíše jen zhruba nahozenou skicou, nadrásanou přes kopírák již nejednou viděného. Více se tu prázdně plká a medituje, nežli střílí, a vedou existenciální kydy typu „Všichni jsme sehráli svoji roli a nějak si to zdůvodnili“, střídané tupými moudry jako „Nakonec tě vždycky oddělají ti, kteří po tobě nejdou“.
Terč nesmí uniknout!
Oscarový laureát Sean Penn předvádí v titulní roli, co mu scénář předepisuje (či spíše dovolí). Má před sebou dlouhou jízdu a ví, že nemůže (skoro) nikomu věřit a že ho nikde nebudou vítat přátelsky. Nabízí v jedné ze svých nejakčnějších rolí věrohodně unaveného a vytočeného zabijáka, jehož dosavadní život spočíval v souložení a zabíjení a kterému konečně došlo, že to, co dělal, bylo špatné. Je nemocný, vyhořelý, ale pořád dostatečně tvrdý, když je třeba přitlačit. A jestliže se na jeho aktuální fyzické fazoně podepsala pouze posilovna (a ne anabolika), tak klobouk dolů. V kontextu s castingem se mi chce zvolat: „Ještě více Javiera Bardema“, protože jeho tradiční slizoun (kterého umí nejlépe) je podmanivě odporný, a „zrušte nefungující femme fatale“, vlažnou Italku Jasmine Trincaovou, která jen těžko přesvědčuje, že by po ní současně jeli takoví dva frajeři, jako je Penn a Bardem.
Morel tu dokazuje, že je slušný béčkař, který umí replikovat provařená témata s atmosférou, předpověditelným příběhem, bytelně odvedenou akcí, s níž zbytečně šetří, a pointou, vlažnou jako hlaveň kvéru, z něhož se už dlouho nestřílelo. Postrádá to originalitu i dominantního ústředního záporáka, což je dáno i tím, že záporáci jsou tu vlastně všichni, takže chybí kontrast, od kterého by se mohl takový super hajzl odpíchnout. A tak je Gunman se spoustou plonkových keců zhruba spíchnutým příběhem a nefungující chemií mezi hlavními figurami spíše jen slepým výstřelem a den, kdy se ho každý snaží zabít, místy zívá nudou.
THE GUNMAN / GUNMAN: MUŽ NA ODSTŘEL. USA/Francie/Španělsko 2015. Režie: Pierre Morel. Scénář: Don MacPherson, Pete Travis. Kamera: Flavio Martinez Labiano. Hudba: Marco Beltrami. Hrají: Sean Penn (Jim Terrier), Javier Bardem (Felix), Jasmine Trincaová (Annie), Mark Rylance (Cox), Idris Elba (Dupont), Ray Winstone (Stan). V kinech od 19. března 2015.
