Po třech letech se do Prahy vrací americká kapela Future Islands, která vystoupí 7. října v pražském Lucerna music baru.
Když se Future Islands v Praze objevili naposledy, čekal na ně maličký sklepní prostor a v něm hlava na hlavě namačkaných zhruba třicet fanoušků. Roli pódia alespoň opticky zastával koberec, na nějž si kapela rozbalila nástroje, a tak Future Islands hráli všem na dosah ruky, doslova.
Aby atmosféra, co nejvíce připomínala koncert, vyšrouboval někdo žárovku nad hlavami fanoušků, a jediný kužel světla zůstal mířit na kapelu. Future Islands ani nestačili dohrát set, když odbyla desátá a muselo se končit, aby hluk nerušil sousedy v patře. Rozjetý Herring alespoň přidal několik písní acapella a dojal nejednoho člověka, který se tenkrát před třemi léty mačkal v pražském Finalu. Po koncertě kapele nezbilo než si svépomocí sbalit a s připspěním několika ochotných fanoušků vynosit nástroje a aparaturu po schodech do dodávky.
Až se 7. října Future Islands vrátí do Prahy všechno bude úplně jinak. Uvítá je všeobecně známý klub Lucerna music bar, o servis budou mít postaráno a před pódiem na ně bude čekat dost možná tisícovka lidí. Máloco ilustruje lépe cestu, kterou za poslední roky Future Islands ušli.
Nahrávání v obýváku, hraní za peníze na benzín
Trio Gerrit Welmers (klávesy), William Cashion (basa, kytara) a v neposlední řadě frontman Samuel T. Herring (zpěv a texty) aka Future Islands je pevně spojeno s Baltimorem. Do města na východě USA přesídlili ze Severní Karolíny na přelomu let 2007 a 2008 i díky povzbuzení nejznámějšího představitele tamější nezávislé scény, skladatele experimentální elektronické hudby Dana Deacona a brzy se sblížili s uměleckým DIY kolektivem Wham City, který se kolem Deacona zformoval.
Ke kapele odjakživa patřily přívlastky indie a do it yourself, první album Wave Like Home nahráli ještě v severokarolínském Greenville v kamarádově skateshopu a i kritiky výborně přijatou druhou desku In Evening Air natočili v obývacím pokoji. I bez podpory silného vydavatelství a velkých médií si ale Future Islands (i díky inetrnetu) postupně vybudovali věrnou fanouškovskou základnu od Seattlu po Sydney.
V dodávce jezdili po Spojených státech i Evropě a hráli po malých klubech pro desítky, někdy stovky lidí, ke slávě ale měli chlapci z Baltimoru daleko. „Cestovat, vydělat si 30 babek za večer a něco na benzín, abychom se dostali do dalšího města a měli co jíst. No a doufat, že porosteme,“ svěřil se Herring anglickému Guardianu, co Future Islands tehdy chtěli, jak přemýšleli a fungovali.
Průlom nastal s Lettermanem
Zlom přišel až s polední deskou Singles, kterou kapela sice nahrála a smixovala na vlastní náklady, vydala ji ale už pod hlavičkou vydavatelství 4AD, které má ve své stáji i jiné hvězdy stojící mimo střední proud jako Grimes, The National nebo Deerhunter a Bon Iver. Na Singles, které vyšlo letos v březnu, navíc už Future Islands na rozdíl od předchozích alb spolupracovali se známým producentem, jmenovitě Chrisem Coadym, který se podílel na zvuku kapel jako Grizzly Bear a Yeah Yeah Yeahs, a poslední deska je tak posluchačky o něco přístupnější než předchozí alba.
Opravdový průlom do mysli širší veřejnosti ale přišel už pár dní před vydáním Singles, když kapela zahrála singl Seasons (Waiting On You) v Late Show Davida Lettermana, jedné z nejpopulárnějších talk show v USA. Vystopení sice vyvolalo trochu nevole v indie komunitě, ale kapelu - především ve Spojených státech - hodně zviditelnilo.
Vlnu zájmu, kterou jejich představení u Lettermana zdvyhlo, dokumentuje i fakt, že záznam vystoupení retweetovali Coldplay, jejichž účet na Twitteru sleduje přes 13 milionů lidí. Video Seasons (Waiting For You) z show Davida Lettermana mělo v době vydání článku již dva a půl milionu shlédnutí a oficiální klip skladby 1,5 milonů. (Pro srovnání do té doby nejpopulárnější píseň Future Islands na Youtube Tin Man hlásí necelých 900 tisíc shlédnutí, dostupná je však již přes čtyři roky.)
Kapela se tak musí smiřovat s nově nabitou popularitou, letos poprvé vystupovala na olbřímích letních festivalech jako je americká Coachella či španělský Primavera Sound, na sólové koncerty nyní chodí místo stovek tisíce fanoušků a vystupování v televizích pořadech se stává pro Future Islands spíše povinností než výjimkou.
Synthpop á la Joy Division
O Future Islands se nejčastěji mluví jako o synthpopové kapele, ale jejich hudba je mnohem hůře zařaditelná. Osu skladeb sice tvoří syntetyzátorové melodie, ale díky uhrančivému zpěvu Samuela Herringa, z nějž se svírá hrdlo a naskakuje husí kůže, a úderné hře Williama Cashiona na basovou kytaru jsou písně Future Islands na hony vzdálené tanečním elektro kapelám, s nimiž si synthpop povětšinou spojujeme.
Future Islands se náladou i energií blíží indie rocku a někdy se můžete setkat (především v souvislosti s prvními alby) i s nikoliv nepřiléhavou nálepkou post-punk. V některých momentech vokál a basa, ale vlastně i Herringovi taneční kreace, upomínají na Joy Division a předčasně zesnulého Iana Curtise.
Poslední album Singles je posluchačky přístupnější a v porovnání s předchozími deskami i veselejší a zvukově učesanější. Více sází na silné refrény, přesto si stále drží onen teskný existenciální étos, jenž skladbám vtiskává Herringův vokál a texty o lásce a ztrátě, zklamání a vyhoření.
Živá vystoupení vždy byla, i díky nezaměnitelnému charismatu frontmana Herringa, silnou stránkou Future Islands, a podle všeho se tak máme 7. října v Lucerna music baru na co těšit.
