Mezinárodní tým vývojářů z Českého vysokého učení technického (ČVUT) vyvinul program, který posouvá možnosti počítačové animace. Charakter jednoho ručně kresleného obrazu dokáže pomocí algoritmů přenést na libovolné trojrozměrné objekty a rozpohybovat je tak, aniž by došel k újmě výtvarníkův styl. Podle autorů se pro novou techniku nabízí široké uplatnění v designu, reklamě, počítačových hrách i filmu.
Nástroj pro uměleckou stylizaci počítačové animace pojmenovaný jako StyLit vznikl pod vedením Daniela Sýkory z katedry počítačové grafiky a interakce Fakulty elektrotechnické ČVUT. V jeho šestičlenném vědeckém týmu zasedli i zástupci společnosti Adobe a význam programu může dokumentovat to, že StyLit už eviduje i americký patentový úřad.
Princip, na kterém program pracuje, je ve své základní podobě vlastně jednoduchý: výtvarník zasedne ke stolu a začne na papír malovat nebo kreslit abstraktní trojrozměrný tvar, například kouli nebo kostku, se vším, co patří k jeho autorskému projevu včetně volby výtvarné techniky (tuš, akvarel, rudka) nebo barevnosti.
Kresbu po celou dobu snímá kamera a na základě algoritmu ji v reálném čase přenáší na grafikem vytvořený 3D model (například figuru), která se postupně „pokrývá“ barvami a především - stále zachovává svéráz výtvarného pojetí, jež souběžně vzniká pod kamerou.
„Výtvarníkům to s relativně malým úsilím umožní vytvářet skoro nekonečné variace,“ uvádí šéf projektu Daniel Sýkora. „V podstatě stačí jeden snímek a s jeho pomocí můžeme vygenerovat celou animaci. Ušetří to neskutečně práce a času.“
Pryč od mainstreamu
Uplatnění by StyLit podle jeho vývojářů mohl najít mimo jiné v animovaném filmu, jehož autoři stále častěji hledají nový směr, kterým by se mohla výtvarná stránka snímku ubírat. Vedle mainstreamových trojrozměrných animací, které do kin vysílá studio Pixar, je projevem tohoto trendu například životopisný snímek o Vincentu Van Goghovi S láskou Vincent.
Jeho scény jsou vytvořeny podle obrazů ikonického malíře, a to doslova: celovečerní snímek je jako první na světě celý vymalován pomocí olejových barev. Jednu sekundu ve filmu představuje dvanáct jednotlivých okének, za celý film tak divák uvidí přes 60 tisíc originálních maleb, na kterých pracovalo jednadevadesát malířů.
Příkladem tuzemské alternativy pak může být nádražácký film Tomáše Luňáka Alois Nebel (2011), který ve snaze přiblížit se komiksové předloze využívá metodu rotoskopie; tvůrci nejprve natočili klasický hraný film s herci a poté se scény po jednotlivých filmových okénkách překreslily a animovaly.
Novinka pražských techniků může přinést další animátorskou alternativu. „Často hledáme způsob, jak výrobu zjednodušit, zlevnit, ale zároveň zachovat vysokou úroveň kvality. Pro nás animátory to rozhodně smysl má,“ potvrzuje užitečnost nástroje z dílny ČVUT animátor Martin Duda.
