Bratislava - Jiří Schelinger se coby jedna z nejvýraznějších postav české hudební scény dokázal vyrovnat s jakýmkoliv žánrem včetně středního proudu, blues nebo swingu. Srdcem byl však rocker a je považován za průkopníka hardrocku v Česku. Jedna z nejvýraznějších postav české hudební scény ale nemohla svůj talent prokázat naplno. Právě 13. dubna 1981, se Schelinger zabil skokem z bratislavského mostu do Dunaje, když několik týdnů před osudnou a stále nevyjasněnou chvílí oslavil teprve 30. narozeniny. Schelinger se narodil 6. března 1951 v Bousově nedaleko Čáslavi a vyrůstal v Praze. Po základní škole se začal učit instalatérem (obor nedokončil) a v 16 letech založil první skupinu Nothing But Nothing, kde hrál na kytaru.
Jeho hudebním vzorem byl Brian Jones z Rolling Stones. Oba měli podobné účesy a bohužel je spojuje i podobně tragický osud. V mládí se také ocitl ve vyšetřovací vazbě, a aby se dostal ven, pokusil se Schelinger o demonstrační sebevraždu. Skončil na psychiatrické léčebně a získal modrou knížku.
Po krátkých epizodách v několika skupinách Schelingera zlanařil Karel Šíp. S jeho skupinou Faraon natočil hned na počátku kariéry svůj největší hit Holubí dům, pod kterým jsou podepsáni Jaroslav Uhlíř a Zdeněk Svěrák, skrytý pod pseudonymem Emil Synek. Svěrák napsal pro Schelingera také český text slavné balady Deep Purple Soldier Of Fortune (Šípková Růženka). Záhy ale přichází nabídka od Františka „Ringa“ Čecha a začíná období největší slávy. Angažmá s Čechem je dodnes hodnoceno rozporuplně. Průbojný manažer Čech zvolil pro Schelingera kombinovaný repertoár a Schelinger tak natáčel se svým bohatým výrazovým rejstříkem všechno možné - od slaďáků a písní pro televizní estrády až po tvrdý rock. Až na výjimky ale nikdy nešlo o propadáky nebo kýče.
S Čechem absolvuje Schelinger mimo jiné turné po Rusku i koncertní šňůru s britskou formací Smokie. V roce 1975 mu vyšlo první LP Nemám hlas jako zvon, kde se ještě prezentoval spíše jako interpret středního proudu. Na albu se ale objevují i skladby od Black Sabbath a Status Quo. V roce 1977 vychází album Hrrr na ně… a na desce už vládne autorské duo Schelinger-Čech. Následující deska Nám se líbí (1979) je akustičtější, kritikou je ale přijata také s nadšením. Po rozchodu s Ringem se Schelinger s vervou pustil do práce na albu Zemětřesení.
Uprostřed práce odjel do Bratislavy natočit do televize svůj velký filmový hit Což takhle dát si špenát a domů se už nevrátil. Ve vinárně se prý se známým nepohodl o slečnu. Spor hodlali řešit skokem do řeky. Kamarád přežil, Schelingerovo tělo bylo objeveno až měsíc později nedaleko Šamorína a nikdy nebylo nikým identifikováno. Dodnes se spekuluje o tom, zda se do vod Dunaje nedostal nedobrovolně a režim si tímto způsobem nevyřídil účty s populární osobností, tolik odlišnou od ideálu socialistické hvězdy.
