Říkají mi Hushpuppy, je mi už pět a vybrali mě na poslední chvíli ze čtyř tisíc holčiček, co si chtěly v tomhle prvním celovečerním filmu pana režiséra Benha Zeitlina zahrát. Měla jsem ho od začátku ráda (i když je starej, protože mu vloni bylo už třicet), a když jsem viděla, jak je nešťastný, že nemůže najít nikoho do hlavní role, tak jsem se zasnažila, dala to - a odjela s ním do jižní Louisiany točit tenhle film. Můj filmový táta byl majitel místní pekárny, kam chodil v noci po natáčení péct sladké kukuřičné muffiny, aby mu podnik nezkrachoval. Ani jeden jsme předtím ve filmu nehráli, a možná proto nám to spolu tak klapalo. Nejradši jsem měla, když tloukl do kastrolů a volal: „Žrádlo, čéče, žrádlo!“ Ale občas to s ním bylo složitý. A to jsem mu pak chtěla utéct jako máma, které se tak rozbušilo srdce, když jsem se narodila, že nám uplavala. A taky jsem v takových chvílích doufala, že táta umře a já potom půjdu na jeho hrob a sním tam celej dort sama. Říkal mi, že až bude starej a nebude už moct pít a chytat ryby, ať ho dám do loďky, zapálím ji a pošlu po proudu, aby ho nemohli zavřít do nemocnice a připojit ke zdi. A já věděla, že to jednou udělám. Jenom jsem netušila, že to může být třeba i docela brzo…
U nás v Lavoru, v mrtvém rameni nad deltou řeky, která pak splyne s mořem, je hezky. Přestože říkají, že je to slum, je tu líp než na suchý straně, kde žijí za velkou hrází posránkové z New Orleansu, co se bojí vody, prázdniny mají jen jednou za rok, ryby strkají do igeliťáků a děti do kočárků. Je tu víc svátků i radosti, ale já vím, že jednou přijde velká bouřka, voda stoupne a žádnej Lavor pak už nebude. Ale zatím tu jsme a já s tátou tu určitě zůstaneme, protože my jsme tu doma a statečný lidi (a to my dva jsme!) z domova neutíkají. A tak tu zbydeme a rozdáme si to s tou děsnou bouřkou, která se už blíží, tornádem jménem Katrina, protože stejně nemáme kam jinam jít, ale hlavně proto, že tahle země je nám určená.
Nakonec jsem ráda, že tátu mám, i když mu v poslední době není často dobře, a já vím, že každý jednou ztratí toho, co ho stvořil. A ti stateční to sledujou a neutíkají od toho, protože tak to má v přírodě být. Jenomže pak je to těžký, protože děti, co nemají tátu a mámu, musejí žít v lese a krást cizí spodky. A kdyby se jednou odněkud nevrátil, musela bych já začít jíst naše zvířata a to by nebylo dobré, protože ráda poslouchám, jak jim tluče srdce.
Možná, že tahle bouřka rozlomí velké ledovce a z nich vyběhnou divocí pratuři, kteří žerou děti, protože všechno, co je z masa, je na jídelníčku světa. S tím nikdo nic nenadělá. A tak mě slečna Bathsheebaová (i můj táta) učí, jak přežít a postavit se jim. Protože silný zvířata nemají slitování, poznají, když jste uvnitř slabí, a to v nich probudí hlad. Vsadím se, že pěkně vyměknete, až uvidíte, jak zblízka se jim dokážu podívat do očí, a pište si, že právě tohle udělám, až mě jednou doženou. A možná přitom zjistím, že jsou tak trochu i přátelé.
The Storm is comming!
Jestli mě tahle bouřka zabije, lidi na mě stejně nezapomenou. Budou vědět, že tady byla jedna malá Hushpuppy, která žila většinu svého krátkého života v bílých holínkách v Lavoru se svým tátou. A já za to děkuji režisérovi Benhovi Zeitlinovi, který nás našel v tomhle ztraceném mrtvém rameni a přivedl sem i svého skvělého kameramana Bena Richardsona (který se svojí Super šestnáctkou vlezl, kam mohl) a dokázal to tu tak vidět našima očima. A dal mi šanci, abych vám tenhle příběh odvyprávěla, přestože slečna Bathsheebaová, táta nebo strejda Walrus (když není zrovna ožralý jako poleno, což se stává jen zřídkakdy) by to asi dokázali líp.
- Divoká stvoření jižních krajin zdroj: Aerofilms http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/39/3847/384602.jpg
- Divoká stvoření jižních krajin / Quvenzhané Wallisová, Dwight Henry zdroj: Aerofilms http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/39/3847/384604.jpg
- Divoká stvoření jižních krajin zdroj: Aerofilms http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/39/3847/384603.jpg
- Divoká stvoření jižních krajin / Quvenzhané Wallisová zdroj: Aerofilms http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/39/3846/384600.jpg
Děkuji ti Benhu, že jsi věřil, že to dokážu. Dalo mi to sílu postavit se praturovi a unést tu představu, že jednou budu možná poslední obyvatelka Lavoru, královna jedné bahnité výspy, schované za hrází, za kterou chodí lidi nakupovat do supermarketů. A taky ti děkuji, že jsi mi pomohl pro každou chvíli najít ta správná, jednoduchá a výmluvná slova (věřím, že je budou poslouchat), odnaučil mě bulet a nikdy nepřestat hledat svoji mámu, i když už je tak dlouho pryč, protože to je dobrej cíl. Každý člověk by nějakej takovej měl mít.
Trosečníci z Lavoru
Díky tobě, Benhu, vím, kde je moje místo, kde jsem ukotvená, jako byla loď mého táty, než jsem ji zapálila a poslala s ním po proudu. Naučil jsi mě, že jsem jen malý kousek velkého světa, té velké, neviditelné skládačky. Protože celý svět je složený z kousků, které do sebe zapadají – když se jeden rozbije, zničí se celý vesmír. Ale když se ten rozbitej spraví, všechno začne fungovat jako dřív. Jenomže někdy se věci pokazí tak, že nejdou spravit. A když je člověk malej tak jako já, může spravit jen to, na co stačí. Jde jen o to, aby chtěl! Myslím, že hlavně tohle jsme vám chtěli s Benhem říci, protože si myslíme, že je to pro nás všechny důležitý. A aby se vám to líp poslouchalo, složil k tomu (protože je talentovanej skoro na všechno, na co si vzpomenete) s Danem Romerem úžasný soundtrack, který je radost poslouchat.
Když se všechny tyhle kousky složí, je z toho kouzelný film (možná, že Benh Zeitlin je tak trochu i kouzelník), na který jen tak nezapomenete. Vůbec mě proto nepřekvapilo, když vyhrál Sundance a z Cannes si odnesl cenu za nejlepší debut. A nemějte obavy, není to takový ten odtažitý film jen pro festivalové publikum, na kterém by ani výjimečně střízlivý strejda Walrus nevěděl, která bije. Tohle je totiž takový malý velký „biograf láska“ pro všechny, kteří mají srdce na pravém místě (nevím, proč se to říká, když slečna Bathsheebaová tvrdila, že ho máme nalevo). Ale ať už ho máte kdekoli, tenhle film si ho najde, a chytí vás za něj!
Dokud seš dítě, tak ti říkají, že život je šťastnej. Je to sice jeden velkej mejdan, ale musíš dát pozor, abys na něm napořád nedělal jen pingla. Jednou to bude záležet jenom na tobě. Tohle mi řekla jedna velká, sympatická holka z pobřežního pajzlu, která se o mě už skoro začala starat. Pak cukla, ale já věděla, že měla pravdu. Nějaký chytrák ze štábu říkal, že to, co děláme, je magický realismus (což je rozhodně lepší nežli realismus sociální). Nevím, co tím přesně myslel, ale mám pocit, že to nějak souvisí s pohádkou, ve které jsou nakonec všichni šťastní. Tak, jako jsme byli i my v Lavoru, protože jsme věděli, kam patříme. A to se mi líbí. Skoro stejně, jako když jsem si lehla k tátovi a poslouchala, jak mu tluče srdce.
Nechcete přijít a poslouchat se mnou…?
(Zaznamenal Michal Šobr podle vyprávění pětileté Quvenzhané Wallisové.)
BEASTS OF THE SOUTHERN WILD / DIVOKÁ STVOŘENÍ JIŽNÍCH KRAJIN. USA 2012, 92 min., české titulky, od 12 let, 2D. Režie: Benh Zeitlin. Scénář: Lucy Alibarová, Benh Zeitlin. Kamera: Ben Richardson. Hudba: Dan Romer, Benh Zeitlin. Hrají: Quvenzhané Wallisová (Hushpuppy), Dwight Henry (Wink), Levy Easterly (Jean Batiste), Lowell Landes (Walrus), Gina Montanaová (slečna Bathsheebaová), Joseph Brown (Winston), Philips Lawrence (Dr. Maloney). V kinech od 9. srpna 2012.
