Praha - Po společné výstavě s Petrem Dubem, Janem Plecháčem, Josefem Mladějovským a dalšími na jaře letošního roku, vystavuje nyní Milan Houser sám dva okruhy svých prací pod názvem C0000 Bezbarvý Houser. Nové obrazy z Bílé série a vybrané práce menšího formátu z cyklu Kaluže expozičně uspořádala poměrně nová galerie Kvalitář na Senovážném náměstí v Praze. Výstava potrvá od 3. října do 23. listopadu.
Formát pláten i postup pomalého zasychání barev zůstává, nově dochází k narušení jindy na první pohled dokonale hladkého povrchu plátna, či k vytváření jakýchsi druhotných fólií. Pro Housera charakteristické lité barvy, jejichž základem je speciálně vyráběný lak, tentokrát nezískaly pouze svůdně uhlazenou podobu. Povrch nejen praská, ale také přesahuje mimo prostor plátna, pokouší se z vymezeného rámu uniknout a pramínky barvy vytékají vně obrazu.
Několik pláten z cyklu Kaluže, která vznikla přímo pro současnou výstavu v Kvalitáři, autor prořezal a pronikl tak pod povrch barevné hmoty. Výrazné narušení hladké dokonalosti v Kalužích je svým způsobem vyvažováno cukrárenskou barevností smetanových tónů krycích barev, které zněžňují podstatu Bílé série. Jemnost doplňuje a zároveň stojí v protikladu k brutálnímu a uspěchanému zacházení s nestálou hmotou pomalu tvrdnoucí barvy. Uvažovat o Houserových plátnech jako o malbě je veskrze problematické - tradiční práce se štětcem a vytváření linií zde totiž chybí.
„Geometrické uspořádání obrazu něčím připomíná minimalistické instalace Donalda Judda či mystická plátna Marka Rothka. Rozřezání odkazuje k obrazům Lucia Fontany a práce s barvou připomíná stejnou měrou strategie akční malby či abstraktního expresionismu, jako neosobního konstruktivismu. Jen s obtížemi můžeme totiž mluvit o malbě, aniž bychom si právě u vystavených obrazů intenzivně neuvědomovali, že nic takového dnes již neznáme. Středem zájmu již není gesto malíře, ale samotný materiál a světelné vlastnosti barev,“ uvádějí organizátoři výstavy v průvodním textu.
Milan Houser (1971) žije a pracuje v Brně. V 90. letech vystudoval na Akademii výtvarných umění v Praze Ateliér monumentální tvorby školy profesora Aleše Veselého. Paralelně se sochami a objekty určenými pro galerijní i veřejný prostor se od roku 2000 věnuje také experimentům s malbou. Od roku 2010 je děkanem Fakulty výtvarných umění při Vysokém učení technickém v Brně. Mimo jiné je zastoupen ve sbírce Národní galerie či v Muzeu města Brna.
