Můj život je na nic. Jako bych hrál podle pravidel, který jsou mi utajený… Já nevím, já chci bejt jinej. Dustin Hoffman jako mladík, který se bouří proti přetvářce a maloměšťáctví. Proti nalajnovanému životu. Proti strachu, který neumí pojmenovat. A ta bouře začíná jako „Sound of Silence“. Americký snímek Absolvent režiséra Mikea Nicholse uvádí ČT2 dnes ve 21:00 v rámci cyklu Velikáni filmu.
Absolventa natočil Nichols podle stejnojmenného románu Charlese Webba jako svůj druhý celovečerní film. Za sebou už měl několikaoscarový úspěch s dramatem Kdo se bojí Virginie Woolfové? a i Absolventem si jednu zlatou sošku vysloužil – za režii.
Dustin Hoffman se musel spokojit jen s nominací, Nicholsův film pro něho byl ovšem především první velkou hereckou příležitostí na filmovém plátně, přestože nebyl žádný zelenáč. V roce 1967, kdy byl Absolvent uveden, mu bylo rovných třicet, ve filmu hrál ale mladíka o devět let mladšího.
Benjamina Braddocka, který se po vysokoškolských studiích vrací zpátky domů. Do středostavovské čtvrti s posekaným trávníkem a bazénem v zahradě, kde ho vítají rodiče, pyšní na svého syna, a jejich přátelé ze sousedství. Usmívají se, plácají ho po ramenou, dávají mu dobré rady, i když nikdo nepochybuje, že ho čeká skvělá budoucnost - s bazénem a trávníkem.
Jediný, kdo pochybuje, je Benjamin. Hraje sice navenek hru podle pravidel, ale netuší, kdo je stanovil, „jako by se vytvářely samy“, a on, přestože je dodržuje, přestává jim rozumět. Vzbuzují v něm úzkost, i když přesně neví z čeho, „asi z budoucnosti“. Je na začátku dospělého života, ale nechce do něj vykročit - i když si to ještě možná přesně neuvědomuje -, aspoň ne po cestě, na níž se stane jedním z těch, co teď okolo něj štěbetají a halasí.
- Absolvent / Dustin Hoffman a Anne Bancroftová zdroj: ČT
- Absolvent / Dustin Hoffman a Katharine Rossová zdroj: ČT
Jeho vymanění se začíná tichem. Mluvením anebo jeho absencí naznačuje Nichols mnohé. Tichem se Benjamin odstřihává od konverzačních žvástů a maloměšťáckého plkání, ticho je mezi ním a paní Robinsonovou (Anne Bancroftová), ženou ve věku jeho rodičů. Je přitahován urputností, s jakou ho svádí, její sexuální zralostí, a také tím, že neříká víc, než je nutné. Benjamina to vede k omylu, že by si s ní možná měl co říct, ale není tomu tak.
První, koho vedle snese (to jsou jeho slova), je dcera paní Robinsonové Elaine (Katharine Rossová). S ní nemá potřebu mlčet, ale mluvit. A s ní může mlčet ne proto, že by nebylo o čem mluvit. Kvůli ní se vzepře „stepfordské“ dokonalosti, která ho obklopuje a která je jen přetvářkou. Tichý chlapec v sobě najde křik v téměř závěrečné scéně, kterou film vygraduje, než zase utichne. Místem „vzpoury“ proti tomu, co bylo pro generaci jeho rodičů téměř posvátné, se stává kostel, místo právě ticha, nedotknutelnosti, místo prosycené symboly, v němž Benjamin nehraje podle žádných zavedených pravidel. V protikladu k začátku filmu.
Nicholsův snímek svým tématem souzněl se značně rozbouřenými vodami americké společnosti 60. let, ale zcela srozumitelný je i dnes. Je snímkem o tichu pod slovy, o erotickém vábení, o hrách s druhými, o zmatcích a vymezování se, o dospívání, o životě, který je zkrátka „celý na nic“, ale když je člověku jednadvacet, může mít (a zpravidla má) pocit, že s tím lze ještě něco udělat.
The Graduate. USA, 1967. Režie: Mike Nichols. Scénář: Calder Willingham a Buck Henry. Kamera: Robert Surtees. Hudba: Paul Simon (s písněmi Simon & Garfunkel). Hrají: Anne Bancroftová, Dustin Hoffman, Katharine Rossová, William Daniels, Murray Hamilton, Buck Henry, Walter Brooke, Richard Dreyfuss, Mike Farrell.
