Brusel - Evropská unie chce snížit používání plastových tašek. A jak to chce provést? S pomocí poplatků, omezeními při uvádění na trh a případně také zákazy. Členské státy si samy mají vybrat, která konkrétní opatření pro ně budou nejvhodnější. Proti menším nákupním igelitkám mluví hlavně fakt, že je lidé často použijí jen jednou, ovšem v životním prostředí mohou zůstat i stovky let.
Brusel dnes představil návrh, který fakticky mění evropskou směrnici o obalech a obalových odpadech. Souhlasit s ním budou muset členské země i Evropský parlament. Cílem je snížit spotřebu plastových nákupních tašek o tloušťce do 50 mikronů (0,05 milimetru). Právě ty nejčastěji končí jako odpad, který se dále netřídí.
Obchodníci jsou proti
Ovšem obchodní řetězce v Česku plán Evropské komise odmítají, podle nich jde o neodůvodnitelný zásah do podnikání. Případné zdanění či zavedení poplatků z těchto tašek by prý museli promítnout do jejich ceny. Řetězce také upozorňují na to, že v případě zákazu igelitových pytlíků by v praxi nebylo možné zachovat určitou úroveň hygieny prodeje čerstvých potravin. Podle Svazu obchodu by navíc přechod k papírovým obalům znamenal větší zatížení životního prostředí, protože na výrobu papírových tašek je třeba více energie než na ty plastové.
Státy mohou přistoupit třeba k ekonomickým nástrojům, jako jsou poplatky nebo různá omezení při uvádění na trh. Podobná opatření už v některých zemích unie k jasnému snížení spotřeby plastových tašek vedla v minulých letech.
Janez Potočnik, komisař pro životní prostředí
„Pokud je (státy brojící proti igelitkám) ostatní napodobí, mohli bychom snížit dnešní celkovou spotřebu v Evropské unii o celých 80 procent… V EU v odpadu ročně skončí více než osm miliard plastových tašek, což způsobuje obrovské škody na životním prostředí.“
Plastové tašky se v obchodech prosadily hlavně díky nízké hmotnosti a odolnosti, ovšem tyto vlastnosti se podílejí i na jejich rostoucím výskytu v životním prostředí. Plastové nákupní tašky často propadají systémem odpadového hospodářství a hromadí se v životním prostředí, zejména jako odpadky v moři.
Odhaduje se, že jen ve Středozemním moři plave na 250 miliard plastových či igelitových útržků. Dohromady váží asi 500 tun. Ohrožují ryby a další mořské živočichy, které je pokládají za potravu či je mohou spolknout omylem. Plasty se dále rozkládají a mohou kontaminovat půdu či pitnou vodu.
198 igelitek za rok na hlavu
Během roku 2010 se v unii vydalo přibližně 98,6 miliardy plastových nákupních tašek, na každého občana unie tak ročně připadalo 198 plastových nákupních tašek. Naprostou většinu z téměř 100 miliard tašek tvoří lehké tašky, které neslouží k opakovanému použití tak často jako tašky silnější. Údaje o spotřebě se v členských státech značně liší, přičemž odhadovaná roční spotřeba lehkých plastových nákupních tašek na obyvatele se pohybuje v rozmezí od čtyř tašek v Dánsku a Finsku po 466 tašek v Polsku, Portugalsku a na Slovensku.
V roce 2007 odhadlo české ministerstvo životního prostředí počet použitých igelitových tašek až na tři miliardy ročně, od té doby ale řetězce jejich nabídku zdarma omezily. Už dnes lidé u pokladny váhají, zda si tašku vezmou, a přibývá těch, kteří dávají přednost taškám na opakované použití. Nad cenou se přitom zákazníci stále zamýšlejí častěji než nad životním prostředím; podle zkušenosti obchodníků stačí za tašku zavést minimální poplatek a lidé si rozmyslí, zda ji skutečně potřebují. Spotřeba tašek pak klesá zhruba na polovinu. Klesající poptávku obchodníků po plastových taškách potvrzují také výrobci.
