Rozvoj sdílené ekonomiky si zřejmě vyžádá novou definici podnikání, neboť stávající nepočítá s přivýdělkem. Do konce roku by tak měla vzniknout vládní ekonomická a právní analýza tohoto moderního typu služeb, který spočívá v pronájmu, výměnách či sdílení majetku mezi lidmi. Potvrdili to státní tajemník pro evropské záležitosti při Úřadu vlády Tomáš Prouza a ředitel odboru evropských záležitostí a vnitřního trhu ministerstva průmyslu a obchodu Jan Havlík, kteří se setkali v pražském Florentinu se zástupci nového i klasického typu služeb.
Analýza by měla řešit dopady sdílené ekonomiky v oblasti ochrany spotřebitele, daňových pravidel nebo pracovního práva. „Potřebujeme porozumět tomu, co je sdílená ekonomika, popsat jak velká je a také jak si s tím právně poradit, jestli stávající právní rámec dává smysl,“ uvedl Prouza. Podle něho totiž řada regulací není připravena na 21. století. A Evropská komise už vyzvala státy osmadvacítky, aby pravidla pro sdílenou ekonomiku sladily.
Prouza dodává, že sdílená ekonomika bude jedním z velkých témat na příštího půl roku. „Jde o to podívat se, kdo je podnikatel a kdy je v pořádku, že si lidé občas přivydělají využitím majetku. Tak jako si můžete vypěstovat na zahradě brambory nebo rajčata a pak je prodat na trhu, tak by měli mít lidé právo občas pronajmout svůj byt. Ale ve chvíli, kdy to začnou mít jako podnikání, tak musí splňovat všechna pravidla,“ dodává.
Proti tomu, že řidiči, kteří jezdí pro taxi aplikace Uber nebo Liftago, nemusí splňovat stejné požadavky jako profesionální taxikáři, už se také koneckonců klasičtí poskytovatelé služeb ohradili, a to soudně. S návrhem předběžného opatření na zakázání této služby však zatím neuspěli.
Podle prezidenta Hospodářské komory Vladimíra Dlouhého by ale tyto aplikace mohly pomoci deregulaci tradičních odvětví. „Taxikáři mají svým způsobem pravdu. Řekli, že nemají nic proti Uberu, ale chtěli, aby nebyli regulováni a tak šikanováni, jako jsou nyní,“ popsal.
Prezident Hospodářské komory bere sdílenou ekonomiku jako vznikající nový druh ekonomiky. „Když mám auto, tak se můžu o to podělit. Je to schopné ke sdílení a může mi to vydělávat peníze. Na tom není nic špatného,“ myslí si Dlouhý a dodává, že to souvisí s vývojem komunikačních technologií. „Zájemce můžu o sdílení informovat přes komunikační kanály na internetu. Navíc si myslím, že jde o něco, co zvyšuje zaměstnanost a růst HDP,“ řekl.
Podle prezidenta Hospodářské komory tak čeká trh sdílených služeb dynamický rozvoj a jeho regulace by se měla omezit na nezbytně nutný rozsah. Případná regulace by pak měla být jednotná na evropské úrovni. „Fenomén sdílené ekonomiky vnímám jako přirozenou reakci na přeregulovanost některých odvětví, jako je doprava nebo peněžní trh,“ uvedl.
Ministerstvo průmyslu chce však podle Havlíka počkat, jak se bude odvětví dále vyvíjet, protože zatím jeho dopad není velký. „Proč řešit něco, o čem ještě přesně nevíme, jak funguje,“ podotkl.
Prouza: Sdílené ekonomiky je více než jen sdílené jízdy či byty
Jenže podle Prouzy má sdílená ekonomika daleko větší rozsah, než si mnohdy každý uvědomí. „Když se bavíme o sdílené ekonomice, všichni známe případy sdílených jízd či bytů, ale sdílená ekonomika je také spousta drobných byznysů. Tedy to, že někomu pomáháte venčit psy, že dáte dohromady lidi, kteří pěstují bylinky na malém městě a pomáháte je prodat. A nyní tedy potřebujeme najít způsob, jak zbytečně neblokovat kreativitu, což dnes řada předpisů dělá,“ říká.
Prouza také souhlasí s tím, že sdílená ekonomika by měla mít jednotná pravidla v rámci celé EU. „Dobrá by byla pravidla stejná všude. EU už také vydala ke sdílené ekonomice před dvěma měsíci zprávu, která byla na Brusel až nezvykle pozitivní. A zpráva říká, abychom zbytečně neregulovali, nezabíjeli kreativitu, protože v USA i v Asii máte prostor být kreativní,“ vysvětluje.
Sdílená ekonomika vznikla z anglického sharing economy. Jde o model podnikání, který je postavený na pronájmu, výměnách anebo i sdílení majetku. Mezi nejběžnější formy sdílení majetku patří opakovaný pronájem nemovitostí v období, kdy je majitel nevyužívá, nebo sdílená doprava.
Služby sdílené ekonomiky v Evropě generovaly v roce 2013 kolem 15 miliard dolarů a v roce 2025 by to mělo být již 335 miliard. V Česku se do budoucna odhaduje podíl kolem jednoho až dvou procent HDP. Služby sdílení nabízí například taxi aplikace Uber nebo Liftago, zprostředkovatel ubytování Airbnb či projekt Super soused, který propojuje nabídku a poptávku po drobných pracích v domácnosti.
„Česko je nyní na samotném začátku budování takzvané sdílené ekonomiky, která spočívá v pronájmu, výměnách či sdílení majetku mezi lidmi. Její podíl zatím nečiní ani 0,1 procenta ekonomiky,“ uvedl hlavní ekonom společnosti Chytrý Honza František Bostl. Předpokládá ale, že do roku 2020 by měla sdílená ekonomika v Česku dosáhnout minimálně 0,5 procenta HDP.
