Praha – Do firemních interiérů a veřejných institucí je dnes možné pronajmout prakticky cokoliv – od květin až po elektronické displeje. I do Česka se už dostal trend velmi populární v zahraničí, a sice pronájem uměleckých děl. Obrazy a sochy nejen zkrášlí šedé kanceláře, umělci navíc získají možnost prezentace a přivýdělku.
Sochy a obrazy se už i v Česku stále častěji stávají součástí vstupních hal či firemních chodeb. Běžně šedivá místa proměňují v malé korporátní galerie. „Je-li to společnost nadnárodní – má evropskou zahraniční zkušenost –, tak se staví k pronájmu děl pozitivně, často nás i sama vyhledá. České společnosti se tomuto trendu učí,“ uvedl Andy Reiben, obchodní ředitel společnosti buyfeel.eu, která se zabývá pronájmem uměleckých děl.
A jak pronájem uměleckých děl vlastně probíhá? Prostory klienta navštíví kurátor a společně s klientem vybere vhodná díla. Díla se pak nainstalují a obě strany se domluví, jak často se budou měnit. Obvyklým intervalem je například čtvrt roku. "Když chcete mít umění doma, pravděpodobně si ho koupíte. Je to něco, co se líbí vám, vaší rodině, nebudete to v čase měnit. Pokud chcete mít ale umění v kanceláři, tak potřebujete mít taky určitou změnu, vysvětlil Martin Valach, obchodní ředitel AWD ČR.
Z pronájmu děl těží i umělci
Smyslem pronajímání uměleckých děl není pouze provětrání usedlých kancelářských prostor, ale taktéž podpora umělců. Z pronajímaných děl totiž mají pravidelné autorské provize. Krom toho čas od času se najde někdo, kdo se rozhodne obraz, který viděl v nějaké kanceláři, koupit. A to znamená pro umělce další příjmy.
„V takových prostorách se pohybují lidé, kteří do galerie nejdou, nemají čas, nemají o to zájem. Takhle obrazy přijdou za nimi,“ míní Michal Landa, malíř zapojený do projektu pronájmu uměleckých děl.
Andy Reiben
„Obrazy jsou vidět, tedy nejsou uskladněny v nějakém ateliéru nebo v kamenné galerii, jsou na špičkovém místě, zajímavém interiéru a přivádíme umění k lidem, což je v dnešní době, kdy čím dál méně lidí navštěvuje galerie, velice zásadní.“
Ročně opustí ateliéry československých výtvarných škol přes 150 umělců, jenže u tvorby jich zůstane pouze zlomek. Konkurence je ostrá a míst k prezentaci málo. Právě pronajímání děl, která pak visí ve firemních interiérech a na chodbách veřejných institucí, jsou určitým řešením.
