Jen za letošní rok provedli lékaři 370 transplantací ledvin. Zákrok samotný už berou trochu jako rutinu, problémem ale zůstává nedostatek dárců. Muzikant Karel Vaněk se na začátku roku ocitl mezi víc než pěti sty čekateli na vhodného dárce. Nakonec ho našel v herci Karlu Zimovi. Ten na darování ledviny nevidí nic zvláštního. Podobný případ ale výjimečný je, potvrzují lékaři. Pro 168 hodin natáčela Kateřina Stibalová.
„Vinnetou a Old Shatterhand jsou žabaři.“ Herec Karel Zima daroval ledvinu jako samozřejmost
„Vinnetou a Old Shatterhand jsou žabaři.“ Herec Karel Zima daroval ledvinu jako samozřejmost (zdroj: ČT24)
Život muzikanta Karla Vaňka změnila na přelomu roku vážná nemoc, o které neměl ani tušení. Během pár týdnů mu úplně selhaly ledviny. Musel okamžitě na dialýzu. Místo nefunkčních ledvin mu krev v těle začal čistit přístroj v nemocnici. „Celý život se obrátí a jenom chodíte na ty dialýzy, nějakou práci zvládáte, ale na normální život už vám nezbývá tolik času. Už jste jenom oběť té nemoci,“ popisuje.
„Špatné je to i v tom, že ta ledvina kromě toho, že čistí krev, vyrábí moč, tak ona vám dodává strašně síly do toho dne, takže dialýza je fajn, ale uděláte dvacet kroků navíc a jste unavení. Bojujete celý rok s takovou vnitřní únavou,“ načrtává další komplikace.
Čekání na dárce
Na dialýzu docházel třikrát týdně, pokaždé na 4 až 5 hodin. „Nemocnice je najednou váš druhý domov. Takže do toho spadnete a není moc z čeho vybírat. Dialýza vás udržuje, abyste se dostal k transplantaci,“ vypráví.
Transplantace byla jedinou možností, jak se vrátit do normálního života. Nikdo z vlastní rodiny mu však ledvinu, kvůli zdravotnímu stavu, dát nemohl. Sehnat v těchto případech vhodného dárce bývá velmi zdlouhavé.
„K dnešnímu dni evidujeme zhruba 540 čekatelů na transplantaci ledviny, ta čekací listina je vlastně takový živý organizmus, který se aktualizuje 365 dní v roce. Někteří pacienti se odtransplantují, ale okamžitě přicházejí noví čekatelé,“ říká Petra Novotná z Koordinačního střediska transplantací.
Letos už transplantace ledvin pomohla zachránit život 370 pacientům. Z toho 333 orgánů bylo od dárců, kteří zemřeli. Zbylých 37 od žijících příbuzných nebo blízkých přátel příjemců. Karel Vaněk ale ledvinu dostal od člověka, se kterým se moc neznal.
Karel Zima
„Došlo mi, že mám dvě“
„Během natáčení pořadu, který točím s Českou televizí pro Déčko, jsem během pauzy přecházel z oběda na plac a došlo mi, že mám dvě a on žádnou, že přece bych mu mohl jednu dát. Tak jsem mu to napsal. A bylo to,“ vypráví dárce Karel Zima.
„Jo, přišla mi SMS a já jsem mu pak hned volal, jestli to myslí vážně, a on že fakt jo. Samozřejmě jsem nevěděl, jak to dopadne, ale zase se objevila naděje, takže to pro mne byla skvělá zpráva,“ vzpomíná na zlomový moment Karel Vaněk.
Dva Karlové se předtím viděli jen několikrát a víc než přáteli byli spíš kolegové. „Když jedete po silnici a někdo je tam s píchlým kolem, tak u něj s autem zastavíte a nekoukáte, jestli je to příbuzný, ne? Jestli je to kamarád, nebo jak dlouho se znáte. Nelustrujete ho,“ směje se Zima.
Altruistické dárcovství
Na darování vlastní ledviny nevidí nic zvláštního. Skutečnost je však přesně opačná. „Tento typ transplantace je výjimečný. Jedná se o altruistické dárcovství ledviny, kdy není nějaký emoční nebo příbuzenský vztah mezi dárcem a příjemcem. V našich končinách je to spíše raritní věc,“ potvrzuje Jiří Moláček z transplantačního centra Fakultní nemocnice Plzeň.
Světová média zaznamenala například příběh herečky a zpěvačky Seleny Gomezové, které darovala ledvinu herečka a kamarádka Francia Raisa. Stejně jako ony, museli i Karlové podstoupit celou řadu podrobných vyšetření, které prokázaly, že k dárcovství orgánu může vůbec dojít. Pak teprve následovala samotná transplantace.
„Probuzení z narkózy, to je člověk ještě trochu na Marsu, ale pak když to přijde všechno k sobě, tak je to samozřejmě síla. Já jsem si prošel docela dost operací, operovaný kolena, šrouby v noze, ale tohle teda jako bylo top,“ bere Zima s nadhledem i pooperační stav.
Největší bolest přešla po pár dnech, určité riziko ale zůstane po celý život. „Dárce může bez ledviny zcela v pořádku bez potíží žít, ale nesmí se stát úraz té solitární ledviny. Stačí aby spadl z koně, z motorky, aby se poranil. Takže je to samozřejmě do určité míry riziko, kterému je ten člověk vystaven,“ upozorňuje Jiří Moláček.
Karel Zima přitom jezdí automobilovou rallye. Rodina ho teď před adrenalinovým koníčkem zrazuje. „Byl to takový podnět ode mne, aby nad tím fakt přemýšlel. Snad se rozhodl, že si těch závodů užil a že s nimi skončí, že je důležitější darovat tu ledvinu než jezdit nějaký závody,“ věří bývalá manželka Magdalena Zimová.
Vinnetou s Old Shatterhandem
Přesto si Karel Zima nemyslí, že by o něco přišel, naopak. „Nemám pocit, že by mi chyběla ledvina, naopak, že jich mám víc o dvě nebo o tři. Protože kdo by neměl dobrý pocit z toho, že někomu pomůže, a takhle, že ho vrátíte do normálního života. Doufejme, že na mnoho let, že to bude fungovat. Kdo by to nechtěl, to mě strašně nabíjí,“ říká.
Novou životní sílu získanou z darované ledviny čerpá i Karel Vaněk. „Chtěl bych strašně poděkovat Karlovi, to je jasné, ale chtěl bych poděkovat také celému týmu, který se o nás staral, tedy Nefrologii ve Fakultní nemocnici v Plzni, protože si myslím, že tam odvedli špičkovou práci,“ dodává.
„Jsme už na věky spojený, vždycky když se vidíme, tak to není jenom čau čau, my vždycky říkáme, že Vinnetou s Old Shatterhandem jsou proti nám opravdu velký žabaři,“ uzavírá Karel Zima.