Julianne Weinberg-Lessing a Hana Rohlenová obdržely letošní cenu České transplantační nadace. Ocenění, které zatím dostávaly především lékařské kapacity, šlo tentokrát naopak těm, s nimiž lékaři pracují. Obě laureátky jsou tzv. altruistickými dárkyněmi ledvin. Darovat své orgány se rozhodly, aniž by věděly, kdo je nakonec dostane.
Rozhodly se darovat ledvinu a neptaly se komu. Teď dostaly cenu transplantační nadace
UDÁLOSTI: Lidí, kteří se ještě za života rozhodli z dobré vůle darovat ledvinu, je v Česku jen několik (zdroj: ČT24)
Julianne Weinberg-Lessing se stala v Česku zcela první altruistickou dárkyní ledviny. Rozhodla se tak, když se před jedenácti lety z televize dozvěděla, že je dárců nedostatek. Vyrazila tehdy do pražského Institutu klinické a experimentální medicíny, na chodbě zastavila tehdejšího primáře Jiřího Láchu a pověděla mu, co zamýšlí. „Pan doktor Lácha se usmál, pokýval hlavou a zeptal se mě: Na psychiatrii už jste byla?“ zavzpomínala na prvotní nedůvěru.
Bývalá sportovní jezdkyně a dnes adeptka na práci pilotky u Austrian Airlines lékaře nakonec přesvědčila a v roce 2008 skutečně podstoupila operaci. Během následujících deseti let následovalo jejího příkladu ještě několik dalších altruistických dárkyň či dárců v čele s Hanou Rohlenovou. „Když jsem zhlédla televizní film o žijících dárcích ledvin, hned jsem se přihlásila,“ ujistila bývalá zdravotní sestra, která podstoupila operaci čtyři roky po Weinberg-Lessing.
Julianne Weinberg-Lessing hostem Událostí, komentářů (zdroj: ČT24)
Před darováním ledviny je nutná pečlivá příprava. Je potřeba důkladné vyšetření a ke slovu přichází i zmíněný psychiatr – podle lékařů se musí jednat o vyzrálou osobnost, která si plně uvědomuje, k čemu se rozhodla. „Také my chceme být předsvědčeni, že dárce má všechny informace, že je to jeho přesvědčení zevnitř duše,“ zdůraznil přednosta Transplacentra a Kliniky nefrologie IKEM Ondřej Viklický.
Dvě první altruistické dárkyně nyní převzaly cenu České transplantační nadace Karla Pavlíka. Jak poznamenal předseda její správní rady Štefan Vítko, nadace tím vlastně porušila dosavadní nepsané pravidlo. „Výroční cenu udělila tzv. altruistickým dárkyním ledviny, tedy nikoliv odborníkovi v oblasti transplantologie,“ vysvětlil. Minulými laureáty totiž byli například Vladimír Kočandrle a jeho tým, který provedl první transplatnaci srdce v Československu, zakladatel transplantační imunologie Paul Terasaki nebo Bohdan Pomahač, který jako první transplantoval celou tvář.
Ačkoli jsou díky veřejnému ocenění známa jména dvou altruistických dárkyň, samotné transplantace jsou přísně anonymní. Dárci a příjemci svoji totožnost vzájemně neznají. Julianne Weinberg-Lessing je přesvědčena, že je to tak správně. „Přeji si, aby to tak zůstalo, protože to mně i jemu nechává prostor pro fantazii,“ míní.
Hana Rohlenová je však zklamána tím, jak málo altruistických dárců je. „Rozčiluje mě, že se nepřidají další, že se lidé bojí. Když se člověk má dobře, tak přece může pomoct druhému,“ uvedla.
Ledviny jsou párový orgán a také téměř jediný, který lze takto odebrat. Častější než anonymní darování neznámému příjemci jsou transplantace blízkým lidem – k tomu dochází asi sedmdesátkrát za rok. Nejčastěji se ale transplantují ledviny od zesnulých. Vedle ledvin dokážou lékaři ve výjimečných případech darovat také část jater. Za posledních dvanáct let došlo k pěti takovým operacím, většinou daroval rodič část jater svému dítěti.