Ústavní soud se sice řadou nálezů v posledních letech vyslovil pro střídavou péči, tentokrát ale rozhodl opačně. Vyhověl stížnosti matky dítěte a zrušil rozhodnutí o střídavé péči. Důvodem byla velká vzdálenost mezi rodiči, která představovala pro dívku nepřiměřenou zátěž.
Na Ústavní soud se kvůli zrušení střídavé péče obrátila matka už podruhé. Před dvěma lety neuspěla. Už tenkrát soudci ale připustili, že model střídavé péče ve čtrnáctidenních intervalech nemusí být v budoucnu slučitelný se školní docházkou. A ukázalo se, že to tak je.
Dívka, která půjde do třetí třídy, musela střídat školy, které byly od sebe vzdálené tři sta kilometrů. Podle znaleckého posudku dívka zvládala „školní dualismus“ na úkor své psychické pohody. Zhoršil se i její zdravotní stav. Ústavní soud takové argumenty přesvědčily.
Podle ústavních soudců nestačí konstatovat, že dítě rozdělenou docházku do škol vzdálených tři sta kilometrů zvládá. „Je třeba zkoumat, jaký má tento režim vliv na jeho soukromý život, zda prožije šťastné a spokojené dětství či zda má možnost stýkat se se svými vrstevníky a být součástí kolektivu,“ řekl soudce zpravodaj Jiří Zemánek.
Ústavní soud se řadou nálezů v posledních letech vyslovil pro střídavou péči. Vedle společné péče jde o pomyslný ideál uspořádání poměrů dětí a rodičů, kteří spolu nežijí. Česká justice v minulosti rozhodovala o střídavé péči spíše výjimečně, nejčastěji děti svěřovala do péče matek. Podle Ústavního soudu ovšem mají oba rodiče právo pečovat o dítě v zásadě stejnou měrou a je to zpravidla i v zájmu jejich potomka.
Ústavní soud ale zároveň zdůrazňuje nutnost komunikace a spolupráce mezi oběma rodiči. Také je prý nutné zohledňovat názor dítěte, a to zvláště v případě, že lze vzhledem k věku předpokládat dostatečnou rozumovou vyspělost. Už v minulosti také soud pojmenoval některé překážky střídavé péče. Jde o situace, kdy toto řešení znamená pro dítě nepřiměřenou zátěž nebo kdy rodiče žijí v příliš velké vzdálenosti od sebe.
