V srpnu 1906 do moravských a slezských měst zavítal se svým velkolepým představením slavný Buffalo Bill, symbol Divokého západu. Jeho show nejen s indiány viděli obyvatelé Přerova, Ostravy, Těšína, Opavy, Brna a Jihlavy. Do Prahy se nedostal. Překazili mu to pražští byrokraté. Jaký vlastně byl Buffalo Bill, přiblížili Reportéři ČT.
Začátkem srpna roku 1906 překročily hranice rakousko-uherské monarchie tři speciální vlaky o devětačtyřiceti vagonech. Vezly do Evropy dosud nevídanou podívanou s výjevy ze života na americkém Divokém západě. Podle svého slavného principála se nazývala Buffalo Bill's Wild West (Divoký západ Buffalo Billa).
Buffalo Bill, vlastním jménem William Frederick Cody, se narodil v roce 1846. V době války Severu proti Jihu se dobrovolně přihlásil do armády a po válce se stal kočím dostavníku. „Tehdy se stavěla kansasko-pacifická železnice a William Frederick Cody podepsal smlouvu s firmou, která se starala o zásobování. Za osmnáct měsíců porazil přes čtyři tisíce bizonů a to mu přineslo přezdívku Buffalo Bill,“ vysvětlil publicista Miroslav Čvančara.
Hrdina rodokapsů indiánům pomáhal
Jeho bratr a znalec americké historie žijící v Kanadě František Čvančara dodává, že Buffalo Bill jako hrdina vstoupil i do literatury, byť to byly jen takzvané rodokapsy, tedy dobrodružné sešitové romány. „V těch příbězích byl vylíčen jako bojovník proti krvežíznivým divochům, indiánům. On ovšem ve skutečnosti měl k indiánům dobrý vztah. Dokonce se zúčastnil několika vyjednávání mezi vládou a indiány a snažil se zabránit nějakému krveprolití,“ popsal František Čvančara.
Od literatury už byl jen krůček k divadelní scéně. „Základem jeho show byli indiáni, kterých bylo asi sto, dál kovbojové, měl i ruské kozáky, německé hulány, maďarské csikose, japonské samuraje, Araby a další lidi různých národností,“ vypočítal Miroslav Čvančara.
Reklamní inzeráty tehdy uváděly, že v show vystupuje pět set koní a osm set lidí. „Návštěvu plukovníka Williama Fredericka Codyho v Evropě brali tehdejší představitelé především jako vyslaneckou misi, která má za úkol sblížit kultury obou kontinentů a evropskému divákovi říci něco o dějinách Spojených států, co předtím nevěděl,“ vysvětlil Miroslav Čvančara.
U nás navštívila společnost Buffalo Billa postupně tehdy ještě nerozdělený Těšín, Moravskou Ostravu, Opavu a také Přerov. Ne všechna vystoupení ale proběhla bez problémů.
Jako živá reklama procházeli indiáni městem
V Brně vystupovali dva dny. Scénář příprav zůstával stále stejný. „Většinou přijel vlak ráno na nádraží, všichni ti indiáni a kovbojové ve svých krojích jako živá reklama prošli od nádraží městem. Mezitím byla postavena aréna. V průměru se tam vešlo až čtyři tisíce diváků,“ popsal Miroslav Čvančara.
„Přijel do Brna ohromný cirkus, jelo to Brnem do Králova Pole na vojenské cvičiště. Tam postavili ohromné boudy, žádné šapitó, jak říkali, se střechou, volné to bylo všechno, jen dokola byly dávány lavice na sednutí. Zaměstnanců mohlo být podle mého aspoň pět set,“ popsal v roce 1982 pamětník vystoupení František Pevný.
Z Brna nakonec přejeli do místa posledního představení u nás, do Jihlavy. „Zde máme plán Jihlavy z roku 1913. Tady je vidět městské nádraží, na které přijely vlaky s celým cirkusem. Po jeho vyložení se přesunuly na vojenské cvičiště v prostoru dnešní Vrchlického ulice. Zde jsou stávající kasárna a zde je to samotné cvičiště, kde se konaly cirkusy i vystoupení Buffalo Billa,“ ukázal na mapě města archivář Státního okresního archivu Jihlava Petr Dvořák.
Do Prahy se nedostal kvůli byrokracii
Informace o vystoupení cirkusu Buffalo Billa uveřejňovaly jak české, tak německé noviny. Objevovaly se články inzertní i reklamní letáčky. Evropské turné v roce 1906 bylo poslední, pak už nikdy Buffalo Bill do zámoří nejel. Nabízí se otázka, proč v rámci svého evropského turné nevystoupil i v Praze. „Zachovala se část korespondence, ze které vyplývá, že v Praze chtěl vystupovat zrovna tak jako v Pardubicích a v Hradci Králové, ale to dohadování bylo velice složité a vystoupení bylo tedy znemožněné,“ vysvětlil Jaroslav Čvančara.
V Národním archivu na Chodovci se zachovala korespondence mezi manažerskou kanceláří Buffalo Billa a policejním ředitelstvím v Praze. „Policejní ředitelství například žádalo, že sedadla musí byt fixována, upevněna, aby v případě paniky nedošlo k překocení a ke zmatku a pádům diváků. To, co nevadilo v Londýně, Paříži, Římě, Berlíně, vadilo v Praze,“ řekl Miroslav Čvančara.
Tehdejší byrokraté pražské vystoupení souboru Buffalo Billa v roce 1906 nepovolili, přesto se v tisku objevily informace, že v Praze se svým Wild West Show vystoupil. V Národních listech se totiž v září 1899 objevil inzerát zvoucí na představení z Divokého západu na jeden z pražských ostrovů.
„Na ostrově Štvanici neboli Velkých Benátkách koncem devatenáctého století stávala dřevěná nekrytá aréna, ve které v září 1899 vystoupil soubor, jmenoval se Great-Wild-West-Show, jehož majiteli byli pánové Pullman a Mack. Oni napodobovali totéž, co ve větším množství předváděl William Frederick Cody zvaný Buffalo Bill,“ vysvětlil Jaroslav Čvančara.
Byli to jen imitátoři Buffalo Billa
Mezi diváky show Pullmana a Macka byl podle publicisty tehdy osmiletý Antonín Novotný, pozdější ředitel Muzea hlavního města Prahy a autor četných knižních Špalíčků. V jednom z nich z roku 1946 popsal, jak tehdy jako chlapec viděl muže, který byl nápadně podoben Buffalo Billovi. „Později Antonín Novotný zafixoval si tyto vzpomínky tak, že v roce 1963 v časopisu Mladý svět napsal článek Buffalo Bill v Praze, kde už s konečnou určitostí přímo napsal, že muž, kterého viděl a který mu stiskl pravici, byl sám William Frederick Cody – Buffalo Bill,“ dodal publicista.
Historik František Čvančara proto napsal do Muzea Buffalo Billa v Coloradu. Odpověděli mu, že Buffalo Bill nejenže nebyl v roce 1899 v Praze, ale vůbec ani nebyl v Evropě.
Skončil bankrotem, přišel i o koně
Po návratu do Ameriky ale přestal být o show zájem. Nakonec Buffalo Bill musel přiznat, že skončil bankrotem. „I když přišel o všechno, i o svého koně, tak jeho nejbližší šli a koupili jeho koně zpět, aby to nejcennější, co měl nejradši, zůstalo u něj,“ řekl představitel Buffalo Billa ve westernové show Josef Pelc.
V lednu 1917 se Buffalo Bill už úplně vysílený uchýlil do Denveru do domu své sestry a za pár dnů zemřel. „Ten dům, kde Buffalo Bill umřel, ještě stojí. Je tam pěkné muzeum a mají tam samozřejmě také seznam všech měst, která na území Rakouska-Uherska se svou show navštívil,“ poznamenal František Čvančara.
„Když jsme byli v Americe, tak jsme se dozvěděli, že u hrobu Buffalo Billa se každoročně v červenci konají rituály svobodných zednářů. Je to vyjádření úcty. Svobodní zednáři sahají do celé historie Spojených států do dob Washingtona a dalších prezidentů, kteří byli členy lóží zednářských, a je to v podstatě v Americe vnímáno poněkud jinak než zde v Evropě,“ vysvětlil Jaroslav Čvančara.
Finančně podporoval indiány i oběti zemětřesení
Tradice Buffalo Billa žije dodnes. „Když jsem byl v Americe, viděl jsem asi pětimetrovou sochu Buffalo Billa v Cowboy Hall v Oklahomě. Tam jsem si říkal, jak velký to musel být člověk, jak ohromná, úžasná osobnost,“ řekl Josef Pelc. Některé tehdejší novinky samotného Buffalo Billa přežily. K reklamě používal velkoplošný billboard a ke stáru začal dokonce uznávat práva žen. „Prostě to je symbol, jako je Elvis Presley a Marilyn Monroe. Buffalo Bill je pro westernový svět vždycky to správné jméno,“ podotkl Pelc.
Přesto mezi lidmi stále přežívá mýtus o bezohledném lovci bizonů a vrahovi indiánů. „Když jsme dávali dohromady materiály o Buffalo Billovi, tak jsme se dozvěděli celou řadu zajímavostí, včetně toho, jak podporoval finančně indiány, malé indiány, jejich výchovu z rezervací. Přispíval na postižené v souvislosti se zemětřesením ať už v Evropě, anebo v San Francisku v roce 1906. Každý od něj chtěl nějaké peníze, zvláště indiáni, on byl v podstatě v tomto takový filantrop. Zajímavé je, že zemřel téměř v chudobě,“ uzavřel spoluautor knihy o Buffalo Billovi Jaroslav Čvančara.
