Biologická čistírna odpadních vod v Rybitví u Pardubic loni vypustila do vody meziročně téměř sedmkrát více takzvaných věčných chemikálií (PFAS). Tyto látky se v přírodě téměř nerozkládají a některé mohou škodit lidskému zdraví. Zatím není jasné, zda pocházejí převážně z městských odpadních vod, nebo z chemických provozů. Uvedli to zástupci spolku Arnika, který zveřejnil žebříčky největších znečišťovatelů v tuzemsku. Nejčastěji se v nich umisťovaly provozy z Ústeckého kraje, následované Moravskoslezským a Pardubickým.
Takzvané věčné chemikálie se používají například při výrobě nepromokavého oblečení, obalů na potraviny nebo v průmyslu. Některé z nich mohou škodit lidskému zdraví. Dostávají se také do vody, půdy i potravin. V přírodě se PFAS nejen velmi špatně rozkládají, ale zároveň hromadí.
Čistírna v Rybitví loni ohlásila vypuštění 44 kilogramů PFAS, tedy téměř sedmkrát více než v předchozím roce. Připadají tak na ni zhruba dvě třetiny celkového množství těchto látek ohlášeného v Česku.
Druhé největší množství ohlásila společnost Orlen Unipetrol RPA v Litvínově, a to necelé čtyři kilogramy. Počet provozoven, které v tuzemsku ohlásily emise PFAS, vzrostl ze třinácti za rok 2024 na jednatřicet loni.
Vysoké koncentrace PFAS v sedimentech
Zástupci Arniky před dvěma lety odebrali vzorky sedimentů z nádrže Lhotka, která čistírně v Rybitví slouží k zachytávání průmyslových odpadních vod před jejich čištěním. Zjistili v nich poměrně vysoké koncentrace PFAS. Podle spolku se tyto látky v okolí čistírny hromadí.
Znečištěná voda se navíc dle Jindřicha Petrlíka z Arniky dostává do nedaleké strouhy, která ústí do Labe. „Jakékoliv vypouštění vod kontaminovaných těmito látkami do Lhotky přispívá k už tak kritické kontaminaci tohohle místa. Bylo by potřeba tam už nepouštět další odpadní vody a nenamíchávat ještě toxičtější koktejl, než který už tam je,“ prohlásil Petrlík.
Zároveň upozornil, že v okolí nádrže a strouhy vídal rybáře. Přestože ryby nebyly testovány na přítomnost věčných chemikálií, doporučil by dotyčným, aby je nekonzumovali. „Skupina rybářů je z hlediska dopadů na zdraví nejohroženější,“ poznamenal Petrlík.
Podle něj je proto nutné najít konkrétní zdroje znečištění a tam, kde je to možné, nahradit věčné chemikálie méně škodlivými látkami. Problém vidí v tom, že podniky nepřekračují zákonné limity, a za vypouštění těchto látek jim tak nehrozí postih.
Čistírna připravuje testování nových technologií
Pardubická čistírna si s takzvanými věčnými chemikáliemi nedokáže poradit, protože nemá technologie potřebné k jejich odstranění. PFAS mohou pocházet nejen z chemických provozů, ale také z městských odpadních vod.
„PFAS se sledují poslední dva roky. Je to v podstatě nové ustanovení. V tuto chvíli nedokážeme přesně určit, odkud PFAS do čistírny přicházejí a které konkrétní odpadní vody je obsahují. Připravujeme projekty a pilotní testy technologií, které by mohly pomoci PFAS z odpadních vod odstranit,“ vysvětlil ředitel společnosti Vodovody a kanalizace Pardubice František Masař.
Evropská unie připravuje nové požadavky na čištění odpadních vod, které se mají zaměřit mimo jiné na mikropolutanty, léčiva a právě PFAS. Podle Masaře by se měly zavádět postupně. „Těch látek je opravdu obrovské množství. Pokud máte dlouhý řetězec a nějakou technologií ho rozštěpíte, nevíme, jestli je to pro odstranění lepší, nebo jestli se to naopak nezhoršuje z hlediska dopadu na přírodu,“ nastínil Masař.
Nejvíc znečišťovatelů má Ústecký kraj
V žebříčcích největších znečišťovatelů životního prostředí v Česku, které Arnika každoročně sestavuje, se loni nejčastěji umisťovaly provozy z Ústeckého kraje. Následovaly podniky z Moravskoslezského a Pardubického kraje. Mezi významné zdroje znečištění patřily zejména elektrárny, chemičky a další průmyslové podniky.
Arnika sestavuje žebříčky od roku 2005, přičemž vychází z údajů Integrovaného registru znečišťování. Za rok 2025 do něj údaje ohlásilo 1233 provozů. Největším zdrojem skleníkových plynů byla elektrárna Počerady na Lounsku, která vykázala 4,2 milionu tun. Následovaly elektrárny Tušimice a Prunéřov na Chomutovsku a Ledvice na Teplicku.
Celkové množství ohlášeného formaldehydu vzrostlo na více než 22,5 tuny. Dlouhodobé vystavení se této látce je spojováno s vyšším rizikem některých nádorových onemocnění. Největší podíl připadl na společnost Kronospan CR v Jihlavě, která nahlásila přibližně sedm tun. V žebříčku emisí styrenu a dalších karcinogenních či potenciálně karcinogenních látek se na první místo dostala společnost ACO Industries Tábor v Sezimově Ústí. Ohlásila 9,7 tuny styrenu.
U emisí rtuti do ovzduší, vody a půdy tvořily uhelné elektrárny a teplárny osm z deseti nejvýše umístěných provozů. Dohromady ohlásily 985 kilogramů rtuti. Na elektrárnu Počerady na Lounsku připadlo 242 kilogramů, na Prunéřov na Chomutovsku 183 kilogramů a na Chvaletice na Pardubicku 172 kilogramů. „Rtuť vypouštěná z elektráren do ovzduší se v životním prostředí nerozkládá a může v něm přetrvávat desítky let,“ podotkla Nikola Jelínek z Arniky.
V žebříčku rtuti v emisích a odpadech se na prvním místě umístila chemička Synthesia v Pardubicích s 532 kilogramy, což bylo nejvyšší množství v historii jejích hlášení. Z některých předních příček naopak vypadla Spolana Neratovice, která loni ukončila výrobu PVC a kaprolaktamu.
Sedm z deseti největších zdrojů kyanidů vypouštěných do vody tvořily čistírny odpadních vod. Ostravská čistírna ohlásila 676 kilogramů, ta třinecká 612 kilogramů. Největší množství dioxinů vykázal provoz na zpracování odpadů Gemec-Union v Ostravě-Mariánských Horách, a to 30 gramů v toxických ekvivalentech. Množství látek poškozujících ozonovou vrstvu vzrostlo z 5,7 na 71 kilogramů. Téměř celý nárůst připadl na společnost CHS Epi v Ústí nad Labem, která vykázala 66 kilogramů.
