Senát odmítl novelu zákoníku práce, která počítala se zrušením karenční doby. Pokud by novela prošla, měli mít zaměstnanci znovu placené i první tři dny nemocenské: jenže podle kritiků předlohy k tomu není důvod a zaměstnavatele by to příliš zatížilo. Zákon se teď vrací do sněmovny, která může senátní veto přehlasovat.
Zrušení karenční doby bylo jedním z hlavních požadavků ČSSD při vyjednávání s hnutím ANO o koaličním kabinetu. Ve sněmovně pak kromě obou stran hlasovali pro novelu také komunisté a Piráti. Celkem zvedlo ruku 128 ze 189 přítomných poslanců, což by pohodlně stačilo i na přehlasování senátního veta.
Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) už v reakci uvedla, že je pro sociální demokraty rušení karenční lhůty principiální záležitost. Podle ní si je ČSSD jistá, že sněmovna veto přehlasuje.
Ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) už dříve upozorňovala, že zrušení karenční doby bude představovat výpadek příjmů státního rozpočtu ve výši zhruba tří miliard korun ročně. Hospodářská komora odhaduje, že by dodatečné výdaje firem mohly činit až pět miliard korun vzhledem k tomu, že se zvýší nemocnost a zástup za nemocné se bude hledat obtížně.
Odpůrci novely argumentovali také tím, že opětovné proplácení nemocenské je krok populistický a že zrušení karenční doby nakonec odmítl i Ústavní soud.
Spoluautorka poslanecké novely Kateřina Valachová (ČSSD) naopak upozorňovala, že si chudší lidé nemohou dovolit být nemocní, protože by to pro ně znamenalo citelný výpadek příjmů. „Není správné, pokud tři dny neplatíme zaměstnancům nic. To není normální, to není poctivé,“ uvedla.
Proti rušení karenční doby se stavěli i praktičtí lékaři, podle nichž lidé dříve nemocenskou v prvních dnech zneužívali. Řešením by podle nich mohly být tzv. sick days, které už řada firem nabízí, nejsou ale povinné.
Karenční dobu Ústavní soud napodruhé ponechal v platnosti
Karenční dobu zavedla v úsporném balíčku vláda Mirka Topolánka (ODS). Ústavní soud ji sice k pololetí 2008 zrušil, kabinet pak ale neproplácení prosadil znovu, když zároveň snížil odvody firmám. Ústavní soudci poté tuto úpravu nechali v platnosti.
Nyní nedostávají zaměstnanci v prvních třech dnech nemoci nic. Od 4. do 14. dne nemoci pak náhradu mzdy za pracovní dny poskytuje zaměstnavatel. Od 15. dne se pak dávky poskytují ze zdravotního pojištění.
Podle zamítnuté předlohy by zaměstnanci měli dostávat i v prvních třech dnech 60 procent vyměřovacího základu, náklady by hradili zaměstnavatelé. Těm by se na druhou stranu snížily o 0,2 procentního bodu odvody, což představuje zhruba 3,5 miliardy korun.
