Senát pošle na Hrad 27 návrhů na státní vyznamenání. Mezi navrhovanými jmény jsou vědci, lékaři, umělci nebo bojovníci za svobodu. Mezi jmény se objevuje mimo jiné tenistka Helena Suková, kosmonaut a později velvyslanec Vladimír Remek i sestra protikomunistických odbojářů Zdena Mašínová. Seznam jmen ještě musí schválit plénum senátorů.
1. Petr BACHRACH
2. Prof. MUDr. Renata CÍFKOVÁ, CSc.
3. Eva DĚPOLTOVÁ
4. Zdenka FANTLOVÁ-EHRLICH
5. Pavel HOREŠOVSKÝ
6. Prof. Jiří CHVÁLA
7. Prof. ing. Karel KOLOMAZNÍK, DrSc.
8. Plk. Vladimír KOŠAN
9. Prof. MUDr. Boris KREUZBERG, CSc.
10. Mgr. Jan LORMAN
11. Zdena MAŠÍNOVÁ
12. Josef PEKSA
13. Prof. Vadim PETROV
14. Prof. PhDr. Radomír PLEINER, DrSc.
15. Tereza PODAŘILOVÁ
16. Ing. Vladimír REMEK
17. René ROUBÍČEK
18. Prof. Ing. Petr SÁHA, CSc.
19. Prof. PhDr. Miloš STEHLÍK
20. PhDr. Helena SUKOVÁ
21. Prof. Jiří SVOBODA
22. Marie ŠUPÍKOVÁ
23. Pavel TARNAVSKÝ
24. Prof. MUDr. Miloš VELEMÍNSKÝ, CSc., dr.h.c.
25. Pplk. v. v. Ing. Oldřich VLADAŘ
26. Prof. MUDr. Zdeněk ZADÁK CSc.
27. Prof. MUDr. Eduard ZVĚŘINA, DrSc. FCMA
Mezi sedmadvaceti jmény je třeba profesor Eduard Zvěřina, který patří k největším osobnostem zdejší neurochirurgie. V minulosti působil jako přednosta Neurochirurgické kliniky 1. lékařské fakulty UK a Ústřední vojenské nemocnice. Publikoval téměř dvě stovky odborných prací a sám zavedl v neurochirurgii několik nových operačních metod, které mají pro obor zásadní význam – profesor Zvěřina je mj. průkopníkem mikroneurochirurgické operační techniky a řady dalších odborných postupů.
Na seznamu figuruje také Marie Šupíková – jedno z přeživších lidických dětí. Otec s bratrem byli popraveni nacisty, matka převezena do koncentračního tábora Ravensbrück. Marie Šupíková byla určena k poněmčení a převezena do dětského domova. Po návratu do vlasti se shledala s matkou v nemocnici, žena ale krátce nato zemřela. V Lidicích později Šupíková pracovala celý život a absolvovala nespočet akcí s veřejností v ČR i v zahraničí; jezdí na besedy s občany a studenty po celé republice. Obdržela celou řadu vyznamenání a cen.
Senátoři navrhují i sestru známých protikomunistických odbojářů Zdenu Mašínovou. Její otec Josef Mašín byl bývalý příslušník československých legií v Rusku a po obsazení Československa nacisty známý odbojář. Tehdy teprve šestiletá Zdena Mašínová zažívala téměř každodenní výslechy ze strany nacistů, kteří se snažili jejího otce dopadnout. Po jeho popravě odešla s babičkou do Jeseníku, kde vystudovala místní gymnázium a později Vyšší zdravotnickou školu v Olomouci.
V roce 1953 uprchli její dva bratři do zahraničí a Zdena Mašínová strávila několik měsíců na samotce ve věznicích v Olomouci a Praze, kde téměř denně podstupovala výslechy. Matku odsoudili za spoluúčast na zločinném spiknutí na 25 let do pracovního tábora, kde zemřela, strýc byl odsouzen k smrti za velezradu. V roce 1957 se Zdena Mašínová přestěhovala do Prahy, kde mohla pracovat pouze jako myčka laboratorního skla. Poté se vdala a odstěhovala do Konstantinových Lázní. V roce 2015 obdržela cenu Václava Bendy od ÚSTRu.
Mašínová už ale případné vyznamenání od prezidenta Zemana dopředu odmítla. „Z takových rukou nemůžu nic přijmout. Nikdy, nikdy, nikdy,“ řekla serveru iDNES.cz. „Takové individuum, co nás cpe na východ, do Kremlu, Číňanům, je podle mě nedůvěryhodné a nebezpečné,“ dodala.
Nominaci na medalili si vysloužila i bývalá česká profesionální tenistka Helena Suková, ženská světová jednička ve čtyřhře, držitelka čtrnácti Grand Slamů, čtyřnásobná finalistka dvouhry na grandslamových turnajích, vítězka Turnaje mistryň ve čtyřhře a finalistka z dvouhry. Na okruhu ETA získala deset titulů ve dvouhře a šedesát ve čtyřhře. Působí v několika nadacích, je v předsednictvu Českého klubu fair play. V roce 2010 absolvovala magisterský obor psychologie na FF Univerzity Palackého v Olomouci. Působí v centru duševní pohody Modrá laguna Jana Cimického.
René Roubíček navržený na medaili in memoriam byl významným českým umělcem a pedagogem, který značně přispěl k rozvoji a propagaci českého sklářství. Po vystudování Vyšehradského gymnázia měl namířeno na malířskou akademii, ale protože vysoké školy zavřeli nacisté, vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu, která tehdy statut VŠ neměla.
Během své tvůrčí dráhy prosazoval nové pojetí moderního užitkového skla, na světových přehlídkách představil sklo v podobě abstraktních prostorových objektů. Získal řadu ocenění z celého světa, jeho dílo je vystaveno v předních tuzemských i zahraničních galeriích. Zemřel v dubnu 2018.
Na vyznamenání je navržen první československý kosmonaut, který absolvoval cestu do vesmíru – Vladimír Remek. Po absolvování Vyššího leteckého učiliště v Košicích v roce 1970 nastoupil k leteckému útvaru v Českých Budějovicích. Poté studoval na Vojenské letecké akademii J. A. Gagarina v Moskvě.
Roku 1978 se v posádce kosmické lodi Sojuz 28, která byla první mezinárodní posádkou v rámci programu Interkosmos, zúčastnil letu do vesmíru. Po návratu působil ve funkci ředitele ve Vojenském muzeu letectví a kosmonautiky v Praze-Kbelích. Po odchodu do zálohy v hodnosti plukovníka se stal obchodním zástupcem ČZ Strakonice, a.s., v Ruské federaci.
Byl mimo jiné generálním ředitelem společného podniku CZ-Turbo-GAZ v Nižním Novgorodu a v Moskvě, kde působil od roku 2001 jako ředitel zastoupení. V letech 2002–2004 byl obchodním radou a vedoucím obchodně-ekonomického úseku českého velvyslanectví v Moskvě. V červnu 2004 byl zvolen poslancem Evropského parlamentu jako nezávislý kandidát za KSČM. Tento post zastával do roku 2013. Mezi lety 2014 a 2018 působil jako velvyslanec ČR v Rusku.
Prof. Vadim Petrov je další z 27 navržených osobností. Významný český hudební skladatel a hudební pedagog je autorem bezmála 1400 titulů a stále skládá a koncertuje (ve věku 85 let). Jeho tvorba má velice široký rozsah – od symfonické hudby přes církevní skladby a písně k šansonu. Jeho hudba se vyskytuje například v pohádkách o krtečkovi, Krkonošských pohádkách, Spejblovi a Hurvínkovi a podobně. Založil Lidovou konzervatoř v Praze, která je dnes známa jako Konzervatoř Jaroslava Ježka. Po nuceném opuštění místa ředitele Lidové konzervatoře po roce 1968 působil jako profesor na konzervatoři J. Deyla pro zrakově postižené a v letech 1976–1992 působil jako profesor skladby a hudební teorie na Pražské konzervatoři.
Josef Peksa navržený na medaili Za zásluhy in memoriam patří k nejvýznamnějším představitelům československého katolického exilu. Chtěl se stát pilotem, ale neprošel lékařskými testy. Rozhodl se tedy pro kněžskou dráhu. V roce 1947 byl v Českých Budějovicích vysvěcen na kněze. Po únoru 1948 se aktivně zapojil do protikomunistické činnosti a hrozilo mu zatčení, proto opustil Československo a odjel do Austrálie. Tam později zakoupil kus nehostinné buše, kde vybudoval repliku české Šumavy. Ta se stala přirozeným centrem života československého exilu v Austrálii. Dnes celý areál nese název „Peksa park“. Zůstal vlastencem a jeho posledním přáním bylo zemřít doma. Skonal 22. 12. 1993 v Senohrabech.
Mezi jmény na seznamu nominací je i Jan Lorman, zakladatel a vůdčí duch občanského sdružení Život 90, který se zabývá péčí o seniory. Původním povoláním rozhlasový režisér svou práci pro starší spoluobčany původně chápal jako čistě dobrovolnickou. Dnes je Život 90 největší neziskovou organizací zaměřenou na pomoc seniorům v zemi.
