Moskva - Ruský letoun Tu-144 dokázal jako první dopravní letadlo na světě překonat rychlost zvuku. Symbolem cestování supersonickou rychlostí se však přesto stal jeho britsko-francouzský konkurent Concorde. Tupolev, který poprvé vzlétl 31. prosince 1968, tak doplatil na svou nízkou spolehlivost a neúnosně vysoké provozní náklady.
Americký prototyp nadzvukového letounu vyvíjela společnost Boeing s projektem letadla 2707. Britové a Francouzi se společně vrhli do vývoje Concordu a pozadu nechtěli zůstat ani Rusové, kteří vývoj letadla svěřili konstrukční kanceláři Tupolev. Všechny tři programy využívaly podpory národních vlád, takže soupeření leteckých konstruktérů v sobě mělo i mezinárodněpolitický aspekt.
Jako vítěz vyšel z této oficiálně nevyhlášené, ale o to prestižnější soutěže Sovětský svaz. Letoun s označením Tu-144 se poprvé vznesl do vzduchu poslední den roku 1968, tedy zhruba dva měsíce před Concordem. Počátkem června 1969 pak Tu-144 jako první civilní dopravní letoun překonal hranici rychlosti zvuku. Ruský triumf byl o to větší, že Američané svůj ambiciózní projekt na počátku 70. let předčasně ukončili.
Chlouba sovětského leteckého průmyslu se však od počátku potýkala s problémy. V červnu 1973 se při předváděcím letu na pařížském aerosalonu Tu-144 rozlomil při vybírání prudkého klesání a v jeho troskách zemřelo 14 osob. Ještě horším problémem než nehodou otřesená pověst byly pro Tu-144 vysoké provozní náklady. Zejména původní motory vykazovaly enormní spotřebu, což se negativně promítalo do ekonomiky provozu a také omezovalo dolet, který byl podstatnou slabinou letadla.
I přesto byly 26. prosince 1975 nadzvukové Tupolevy poprvé nasazeny do běžného provozu. Na lince mezi Moskvou a kazašskou Alma-Atou nejprve dopravovaly náklad a poštu a od podzimu 1977 jednou týdně i cestující. Kariéra stroje však měla nečekaně krátké trvání.
Na konci května 1978 jednomu stroji během testovacího letu praskl přívod paliva a při následném nouzovém přistání přišli o život dva členové posádky. Tragický incident měl dohru v podobě zákazu letů s cestujícími. Ruská letecká společnost Aeroflot, která byla jediným provozovatelem Tu-144, do té doby stihla vypravit pouhých 55 pravidelných letů, během nichž okusilo zážitek z cestování dvojnásobkem rychlosti zvuku 3 284 cestujících.
Nečekané znovuoživení zažil letoun v polovině let devadesátých, kdy byl krátce zprovozněn jako létající laboratoř pro potřeby americké NASA a několika soukromých firem.
