Před volbami do Evropského parlamentu přináší ČT24 rozhovory s lídry všech kandidátek, které se o mandáty ucházejí. S číslem 36 kandiduje uskupení Strana soukromníků České republiky a NEZÁVISLÍ s podporou Občanské demokratické aliance a profesních společenstev, lídrem je Josef Valihrach. Rozhovor s ním vedla Tereza Kručinská.
Na úvod představte to hlavní, co budou Soukromníci, respektive vaši případní europoslanci prosazovat v Evropském parlamentu, pokud uspějete.
Zastřešující téma je „Živnostníci a sedláci do Evropy“. Jak bylo několikrát bohužel dokázáno, na velké strany se spolehnout nemůžeme. Rády na nás pamatují před volbami, ale pak zjistíme, že priority mají někde jinde, a musíme se o reprezentaci našeho stavu postarat sami. To je důvod, proč naše kandidátka vznikla trochu unikátně – jde o spolupráci deseti stran a profesních sdružení, kdy se snažíme propojit lidi z různých sektorů. Nejde jenom o sedláky a živnostníky, máme tam lidi z akademické sféry, starosty či zástupce místní samosprávy. Pro nás je důležité, abychom dokázali co nejlépe informovat tuto skupinu a reprezentovat svobodně smýšlející lidi. Když musím mluvit za sebe, tak obrovské téma je neobsazení zemědělského výboru a výboru pro rozvoj venkova. Deset let tam nikoho nemáme. Vzhledem k tomu, jak obrovské téma to je v Evropské unii, je to škoda.
Zároveň musím zůstat věrný tomu, odkud pocházím. Jsem z několikagenerační vinařské rodiny, bohužel přerušené minulým režimem. O České republice se pořád mluví jenom jako o zástupcích velkých, dá se říct průmyslových zemědělských podniků. Je potřeba nastolit i kontrapozici, mluvit o nás – že jsme tady jako sedláci, kteří jsou nereprezentovaní.
Pokud mluvíte o tom, že motivem má být, aby bylo slyšet živnostníky a sedláky – když to hrubě zjednodušíme, sám jste řekl, že je ta skupina podstatně širší – tak co budou konkrétní návrhy, které budete chtít prosazovat, abyste postavení těch, které reprezentujete, zlepšili?
Například jednotná zemědělská politika je obrovské téma, pro které sice máme už hrubé obrysy 2020 až 2027, nicméně signály jsou takové, že se všechno bude muset znovu přejednávat. Obrovským tématem je vystoupení Velké Británie, protože pokud bude výpadek financování, musí všechno vypadat jinak. A po dlouhé době má europarlament konečně docela velký vliv na společnou zemědělskou politiku, což je jeden z dalších cílů, kde musíme být víc slyšet.
A důležitá je informovanost, v tom si myslím, že jsme zatím selhávali obecně jako Česká republika i zástupci v europarlamentu. Například Asociace soukromého zemědělství či Vinařská asociace, které mě nominovaly na kandidátku, se snaží suplovat tuto funkci a svým členům a vlastně i nečlenům pomáhat připravovat se na to, co se na nás „chystá“, a snaží se případně i zmírnit některé dopady různých kontraproduktivních regulací. Bohužel často implementace unijního práva u nás vzniká na poslední chvíli, zmatečně, pod hrozbou sankcí, a potom dochází k příliš tvrdé implementaci.
Když zdůrazňujete zemědělskou politiku, nabízí se otázka, která – očekávám – bude od vás mít jasnou odpověď: Jak by se mělo změnit přerozdělování dotací na území Česka? Preferujete spíše, aby je dostávaly menší, střední, nebo velké firmy? Jak by se to mělo změnit?
Téma není a priori jenom o velikosti. U nás je pravda, že jsme nad unijním průměrem. Ze statistik jak unijních, tak OSN vychází, že světové zemědělství stojí spíše na menších rodinných podnicích, ale já znám mnoho velkých zemědělských podniků, které jsou pořád zástupci rodiny. Jde spíš o přístup k půdě. Je to o tom, kdo se snaží svoji půdu předat dalším generacím v zachovalém stavu. Bylo by fajn, kdyby se to povedlo sladit s Unií, protože například u nás, když chcete vyjmout z aktivní zemědělské půdy část svého pozemku a udělat tam remízek, rybník nebo něco na zadržování vody, jste spíše znevýhodněni. Je to obrovské téma. Pořád se u nás mluví, škatulkuje se a generalizuje jenom o těch průmyslových.
Ve které frakci byste to chtěli prosazovat? Ke kterým máte názorově nejblíže?
Není to jednoduchá otázka, protože frakce se budou dost měnit, budou vznikat i nové. Za sebe říkám, že než aby byl člověk pod tlakem shora, raději zůstat nezařazeni. Nicméně původní Pražská deklarace ECR (Evropských konzervativců a reformistů) zní relativně stejně jako naše názory. Ale je to otázka až na potom. Věřím, že po volbách se bude složení europarlamentu velmi měnit a lidé přijdou ukázat svůj názor.
Změny, o kterých mluvíte, zaznívají tak, že Evropskou unii berete jako fakt, nebo je to něco, co je možné a mělo by se do budoucna zpochybnit? Myslím tím členství Česka. Jaký je váš postoj k debatám o referendu o vystoupení Česka z Evropské unie?
Nechme prvně proběhnout brexit, ponaučme se z něj, a potom možná, pokud se nám nepovede s Evropskou unií něco udělat, je třeba otázka referenda. Nicméně to je až v daleké budoucnosti. Momentálně se hlavně referendum ani uspořádat nedá. Kvůli zákonu o obecném referendu by o takové otázce hlasovat nešlo, nemluvě o tom, že by to stálo podle různých odhadů kolem miliardy, která se dá využít jinde. Momentálně si myslím, že je možná jedna z posledních šancí, ale pojďme pracovat na tom, abychom vrátili Evropu tam, kde byla na začátku, možná trochu blíže k měkké síle, do které – jak si pamatuju – jsme chtěli všichni patřit, když jsme vstupovali. Teď kolem sebe vidím u zákazníků, kamarádů a podobně, že se eurooptimismus mění na euroskepticismus, ale pořád si myslím, že se to dá opravit.
Když vás zajímá zemědělská problematika, blízko k tomu má i často teď zmiňovaná problematika dvojí kvality potravin. Jak jste spokojen s tím, jak se Evropská unie k této agendě postavila, a jaké recepty byste nabídli vy?
Zaplaťpánbůh, že se to alespoň nějak řeší. Bohužel je to řešení polovičaté. Není to jenom otázka dvojí kvality potravin, jde o geoblocking, jde o otázky značení potravin, což je další směrnice. Je to komplexní téma. Co jsem zaslechl z kuloárů, v europarlamentu vůbec nevěřili, že něco takového existuje. Je fajn, že to tam je, náš postoj je v tomto implikovaný a jasný delší dobu a těší mě, že lidé to reflektují také a začínají se zajímat o adresné, lokální potraviny. Zároveň nejde jenom o dvojí kvalitu potravin, jde o prací prášky a všechno ostatní, je to obrovské téma. Ochrana spotřebitele je jedno ze silných témat, která může europarlament prosadit. Je důležité najít pro to většinu, ať s V4, nebo kýmkoli, kdo je ochotný.
Když jste mluvil o tom, že je v tuto chvíli podle vás možná jedna z posledních šancí Evropskou unii reformovat, nebo dokonce zachránit, jak byste si představoval, že by reforma měla vypadat? Kam by se měla Evropa ubírat? Dnes je v Rumunsku summit, který má řešit její budoucnost na pět let dopředu – tak v tomto časovém horizontu.
Musíme si uvědomit a nenalhávat si, že to bude něco překotného. Musí to být postupné věci. Jak před nedávnem zmiňoval návrh reformy Emmanuel Macron, tak to si myslím, že není směr. Zaplaťpánbůh byl univerzálně odmítnut. Návrhy dvourychlostní či snad trojrychlostní Evropy jsou možná cestou, pokud by bylo tvrdé jádro stále tlačící na větší integraci, které by nesouznělo s ostatními státy. Je to hodně o Evropské komisi, i osobní složení může výrazně změnit politiku a nemusí se možná ani sahat do základních smluv.
Jaký je váš postoj k euru?
Euro jsme momentálně zavázáni přijmout, ale odpůrci i příznivci se shodnou, že jde především o politický projekt. V dnešní době zpomalení ekonomiky a potenciálních problémů bank v Itálii, možná i Německu, si myslím, že je výhodné ještě chvilku počkat.
Několikrát jste zmiňoval brexit. V tuto chvíli je stanovené datum 31. října. Vzhledem k tomu, jak jednání probíhají, jak se daří i na britské politické scéně odchod definovat a spojit s konkrétním datem, jaký je váš názor na to, kdy by se to mělo stát? Měla Evropská unie tlačit na to, aby to bylo dříve, nebo by ještě teď měla tlačit?
Já si myslím, že je to naprosto nemožné. Úplně čerstvá informace je od Jeremyho Corbyna, že chce druhé referendum. V Británii jsme zjistili protestním hlasem v regionálních volbách, že zvítězily prounijní strany – Lib Dems, Greens. Naopak ve volbách do europarlamentu pravděpodobně vyhraje Nigel Farage s Brexit Party, který se hlavně chce zúčastnit dalších jednání o opuštění Evropské unie. Bude ještě několik změn. Je fascinující, že po takové době jsou všechny karty pořád na stole. Důležité je to také pro fungování EU. Pragmaticky by pro nás bylo skvělé, kdyby neodcházel nikdo, kvůli ekonomice, kvůli našim občanům v EU a zároveň kvůli spojencům v europarlamentu. Na druhou stranu někteří britští europoslanci řekli, že by mandát ani nepřijali, což teoreticky ani není možné, protože jim vznikne prvním zasedáním europarlamentu. Toto téma bude ještě přinejmenším velmi zajímavé sledovat.
