Prvomájové oslavy před třiceti lety dopadly jinak, než si vládnoucí KSČ přála. Hlavní oslavy se přesunuly z Letné do centra metropole z obavy, aby projevy nenarušili odpůrci režimu. Tomu ale nezabránila a nespokojenost s nadvládou komunistů sílila až do rozhodujícího listopadu 1989.
Měl to být výjimečný první máj – a také byl. Zatímco roky předtím řečnili komunističtí pohlaváři z tribuny na sparťanském stadionu, v roce 1989 mluvil k lidu generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš v dolní části Václavského náměstí. Tribuna, z níž Jakeš oznamoval, že „naše socialistická společnost vstoupila do období hlubokých kvalitativních přeměn“, tehdy stála na Můstku.
Oficiálním důvodem přesunu 1. máje do centra byl návrat k tradicím. Tím neoficiálním byl ale strach vládnoucích komunistů z narůstajícího počtu jejich odpůrců. „Byla to snaha režimu zamezit větším protirežimním demonstracím, které se tu konaly v předchozích měsících, potažmo letech,“ vysvětlil historik Pavel Mücke z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd.
Transparenty a nakonec i běh
Přesto se poblíž tribuny objevil jeden neoficiální transparent. Nesl ho Kamil Černý a žádal svobodu politickým vězňům. „Pár vteřin a trhli mi to, sbalili mě. Takhle krátké to bylo,“ vzpomínal Černý v roce 2014.
Mnohem víc demonstrantů se pak sešlo v horní části Václavského náměstí. Od oficiálních oslav je oddělil kordon policistů. Ti pak zadrželi 113 lidí. A o protestu se zmínila i oficiální média. „Jejich (odpůrců režimu – pozn. red.) počínání se nesetkalo se zájmem společnosti,“ zaznělo v televizním vysílání tehdejší Československé televize.
Jen pár hodin po protestech ale začaly další. Společnost pro veselejší současnost uspořádala první běh třídou Politických vězňů, na jejichž nesvobodu tím upozorňovala.
Prvomájové oslavy byly před rokem 1989 tradičně součástí takzvaných slavných májových dní. Vedle 1. května k nim patřil i ten pátý coby začátek Pražského povstání a 9. květen jako oslava osvobození Československa Rudou armádou.
