Praha – Evropská unie tento týden navzdory nátlaku lobbistů přijala přísnou protitabákovou směrnici. Život evropských kuřáků by tak zase měl být o něco složitější. Ačkoliv je však společenská nebezpečnost konzumentů alkoholu v extrémních případech vyšší, český stát se podobně jako zbytek Evropy mnohem důrazněji zaměřuje na potírání lidí závislých na nikotinu.
Poslanci Evropského parlamentu v úterý schválili směrnici regulující prodej tabáku na území EU. Podle nových pravidel, která ještě musí projít Evropskou komisí a Radou EU, by nově mělo varování o škodlivosti kouření pokrývat 65 % přední i zadní strany krabiček a ty budou mít pouze tvar kvádru. V následujících letech také nebude umožněn prodej cigaret s příchutí a regulace čeká i prodej elektronických cigaret.
Směrnice by měla vstoupit v platnost od roku 2015 či 2016, záležet bude na tom, jak rychle je členské státy zakomponují do svých národních legislativ. Mentolové cigarety by měly být zakázány nejpozději do roku 2023.
Česká republika patří k nemnoha odpůrcům takových opatření na půdě EU. Část našich europoslanců - především z tábora ODS či KSČM - hlasovala proti přijetí směrnic. Ještě mírnější variantu, než byla schválena během přípravných konzultací, prosazovala bývalá vláda. Tehdejší ministr zemědělství Ivan Fuksa, pod jehož resort tabáková agenda spadá, navrhoval plochu varovných obrázků na 40 až 50 % obalu.
I přes tuto pozici, která je spíš důsledkem efektivního tlaku tabákové lobby a ideologického odporu ke všem regulacím z Bruselu, mají stále naši politici větší ambice potlačovat zlozvyk kouření než bojovat proti jiné zhoubě lidského zdraví – alkoholu. Reklama na tabák je už dlouho postavena mimo zákon, poslední roky se vlády snaží prosadit zákaz cigaretového dýmu v restauracích, ovšem co se týká alkoholu, až na kroky související s loňskou metanolovou kauzou, panuje téměř ticho po pěšině.
Odpudivé obrázky kuřáctví nevymýtí
Jaký efekt na omezení kouření bude mít asi nejzásadnější změna, kterou nová směrnice přináší, tedy rozšíření plochy pro varování a zobrazování odpudivých fotek s tkáněmi postiženými dehtem? Podle oslovených odborníků jen částečný. „Pokles může být jen v řádech procent. Třeba v Kanadě, kde se zavedly barevné obrázky a piktogramy nemocných plic, se prevalence kouření snížila o čtyři až sedm procent,“ tvrdí psycholog Ladislav Csémy. „Nikdy to nepovede k tomu, že kuřáctví úplně vymizí.“
„Komunikace pomocí vyvolání strachu nebývá příliš efektivní,“ říká prezidentka České marketingové společnosti Jitka Vysekalová s tím, že přirozenou lidskou reakcí je od děsivých podnětů utíkat. „Využívání motivu strachu v reklamě je velice sporné. Když použijete strach, tak musíte dát lidem východisko. Tady je sice východiskem 'nekuř a nestane se ti to, co vidíš na obrázku', jenže silného kuřáka pouze tímto nepřesvědčíte,“ vysvětluje.
Podle psychoterapeutky Kateřiny Irmanovové obrázky mohou odradit spíše střední generaci. U mladých toužících po extravaganci může být dopad paradoxně opačný. „Mladý člověk nemá žádné velké zkušenosti se zlem, tak ho takové hraniční věci nebo věci za hranicí mohou přitahovat,“ varuje psycholožka.
Česko přitom patří ke světovým lídrům ve spotřebě alkoholu. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je globální průměrná spotřeba alkoholu šest litrů na osobu, u nás ale každý občan starší 15 let vypije o 10 litrů čistého alkoholu víc. „ČR je první v Evropě v pití třináctiletých chlapců,“ varuje Alena Šteflová z české kanceláře WHO.
Náchylnost mladé generace k pití potvrdila i evropská školní studie ESPAD, kterou výzkumníci provedli před dvěma lety. Z ní vyplynulo, že se naši teenageři ve věku 16 let opíjejí nejvíc ze všech zemí Evropy - předstihli jsme i třeba Rusy či Moldavany. Zatímco v průměru se podle výzkumu napije 57 procent evropských školáků, v Česku jich byly čtyři pětiny. Podle studie totiž mladí Češi mnohem méně vidí rizika alkoholu a hodnotí ho mnohem kladněji než jejich evropští vrstevníci.
Postoj našich juniorů ovšem pouze kopíruje atmosféru, která panuje napříč celou společností. Na rozdíl od tabáku lidé prostě alkohol téměř nepovažují za zhoubnou látku, ale spíš jako spotřební zboží podobné potravinám. „Lidé mají představu, že alkohol je v rozumné míře prostředek, který zlepšuje zábavu, zvyšuje společenskost a k určitým příležitostem se i hodí,“ tvrdí odborník na léčbu závislostí psychiatr Ladislav Csémy. „Kdežto kouření všichni vnímají jako něco škodlivého a především ho vidí jako závislost,“ dodává.
Vítězná sklenička, nikoliv cigareta
Ač má tabák i alkohol podobně zhoubný účinek – podílejí se na téměř totožných onemocněních, jako jsou poruchy krevního oběhu či nádorová onemocnění – jsou obě látky zcela odlišně kulturně integrované a mají ve společnosti zcela jinou tradici. Z těchto rozdílů potom vyplývá i rozdílný přístup k jejich potlačování. „Většinová populace nebere tolik osobně boj proti kouření, jako když se jim sáhne na alkohol,“ vysvětluje Csémy.
„U kouření přitom nenajdeme tak závažné sociální důsledky jako u pití,“ konstatuje Hana Sovinová ze Státního zdravotního ústavu (SZÚ). Nikotin v těle není důvodem dopravních nehod, lidé kvůli němu nemají násilné chování a nezanedbávají děti. „Co se týká sociálních dopadů, tak víme, že tabák žádné extrémní sociální dopady nemá. Kdežto člověku, který je závislý na alkoholu, se zničí celý život. Z tohoto pohledu vnímám alkohol u tvrdé závislosti stejně nebezpečně jako užívání heroinu,“ tvrdí protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil.
Na druhou stranu ale znějí argumenty odpůrců tabáku, že přímé zdravotní následky, které způsobují drogy a pití, narkomané a alkoholici kolem sebe nešíří tak jako kuřáci. Podle údajů SZÚ je tabákovému kouři doma vystavena čtvrtina Čechů, z nich polovina jsou nekuřáci. V cigaretovém dýmu vdechuje člověk přes 4 000 chemických látek, včetně jedů jako nikotin, metanol, čpavek, kyanovodík, toluen či formaldehyd. Tyto látky způsobují rakovinu. Na celkové úmrtnosti má kouření podíl 17 až 19 %.
Filosof a sociolog Václav Bělohradský považuje aktuální krok evropských orgánů za pokrytecký. „Nemá cenu pomocí nějakých ikon připomínat další a další obrazy zkázy, ke kterým vede kouření,“ myslí si a jako důslednější řešení navrhuje buďto úplný zákaz, či radikálnější regulaci kouření ve společnosti. „Zároveň se ale musí určit hranice, kdy už je lepší zavedení prohibičního režimu, který vždy vyvolá vlnu pašování a zločinnosti, jako tomu bylo třeba ve Spojených státech, a kdy pokračovat s neustálým omezováním pomocí apelů na racionalitu konzumenta,“ uvažuje Bělohradský.
Kouření stojí ekonomiku víc než alkohol
V Česku je nevyváženost v boji proti kouření a alkoholu mnohem výraznější než jinde v Evropě. „O rizicích spojených s alkoholem a o tom, jaké společenské důsledky to nese, se u nás v podstatě nemluví. Na žádné z etiket nejsou upozornění,“ stěžuje si Národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil a jiný metr na kuřáky a pijany ilustruje situací, kdy si v hlavním vysílacím čase při přenosu z pěvecké soutěže televize nedávno dovolila šestnáctiletému vítězi nalít na oslavu šampaňské. „Nikoho ani nenapadne, že je to něco divného. Kdyby si tam měl zakouřit, všichni by to vnímali zcela jinak,“ upozorňuje.
Pravdou totiž je, že závislých kuřáků je u nás, podobně jako ve zbytku světa, mnohem víc než lidí rizikově konzumujících alkohol či přímo na pití závislých. Těch je podle nejnovějších čísel z minulého roku až 700 tisíc a dvě až tři piva denně, což je u žen, respektive mužů považováno za rizikové množství, si dá každý dvacátý Čech. K závislosti se tak může propít další až půlmilion lidí. Podle průzkumu Eurobarometru v Česku kouří 2,3 milionu lidí a podle Sovinové je z nich na tabáku přímo závislých půldruhého milionu.
Proto i z hlediska ekonomických výdajů následky kouření pro české hospodářství představují mnohem větší zátěž než problémy související s konzumací alkoholu. Když experti z kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty UK tyto veličiny porovnávali, zjistili, že za rok 2007 byl rozdíl více než dvojnásobný. Jejich studie, která pracovala výhradně se zdravotními, epidemiologickými, trestně-právními, ekonomickými a sociodemografickými daty, ohodnotila společenské náklady užívání tabáku v tomto roce na 33,1 miliardy Kč a náklady užívání alkoholu na 16,4 miliardy Kč. Na druhou stranu ale zase daně z cigaret a alkoholu představují pro rozpočet státu významný zdroj.
