Údržba kanalizace v tuzemských městech je čím dál náročnější. Musí pojmout nejen vodu, co naprší, ale i tu z umyvadel, dřezů a toalet. A právě do nich lidé víc než dříve vylévají věci, které stoky ucpávají. Hlavně tuky. Znát je to i v hlavním městě. Tam tři a půl tisíce kilometrů pražské kanalizace slouží už 112 let.
Oleje, máslo, ale i třeba čokoláda se do odpadů dostanou v tekutém stavu. Tam ale rychle ztuhnou a na stěnách kanalizace se usadí. Ta pak o to víc zapáchá. Nejkritičtější je takzvaná shybka u Čechova mostu, která vede pod Vltavou.
„Tuk se čistí velmi složitě, protože je pružný. Takže na usazeniny používáme krumpáče, sekyry,“ uvedl vedoucí oddělení průzkumu stokové sítě Pražských vodáren a kanalizací Jan Bernát.
- Plastovou láhev od oleje je možné po pečlivém vymytí teplou vodou s přípravkem na mytí nádobí vhodit do kontejneru na plasty.
- Nevymyté lahve je nutné vyhodit do směsného odpadu – olej totiž značně komplikuje následnou recyklaci tříděného odpadu.
- V některých obcích se olej sbírá do speciálních kontejnerů. Obecně však platí, že fritovací olej z domácnosti patří do sběrných dvorů. Je tedy možné ho uchovávat v kanystru a až ve větším množství odevzdat.
Práce to je nezáviděníhodná. Podmínky jsou náročné, pracovníci se proto ve tmě, vlhku a zápachu každou hodinu střídají. „Musíme mít pracovní oblečení. Prsačky – holiny do prsou, ochranné rukavice, přilbu. A i nějaký respirátor,“ řekl manažer stokové sítě Zbyněk Venkrbec.
A nezbytný je i přístroj, kterému sami říkají smradometr. Hlídá koncentrace jedovatých plynů. K čištění používají i speciální auto s hadicí a vodní tryskou, která nánosy rozbíjí a pak i vysává.
Za jak dlouho se pracovníci vodovodů a kanalizací budou muset na stejné místo kvůli čištění zase vrátit, není jisté. Může to být za půl roku, ale i za několik let. Záleží na tom, co všechno lidé do kanalizace vypustí.
