Praha – Situaci obětí trestných činů a násilností se snaží usnadnit psychologové a krizoví interventi. Ti vyjíždějí společně s policisty přímo na místo vyšetřování zhruba rok a pomohli už více než 1 500 lidí. Kromě okamžité podpory po dopravní nehodě, sexuálnímu napadení nebo násilné smrti blízkého člověka postiženému mohou předat i kontakt na neziskové organizace. Ty pak obětem pomáhají dlouhodobě.
„Oběti, které trestný čin přežily, říkají: 'Byl to první člověk, kterému jsme rozuměli. Mluvil pomalu, srozumitelně',“ vysvětluje prezidentka Bílého kruhu bezpečí Petra Vitoušová. Vyškolení policisté a policejní psychologové však nevyjíždějí pouze k pokusům o vraždy. Během prvního roku působení pomáhali především u případů sebevražd, tragických dopravních nehod nebo znásilnění.
Pan Martin, jehož sestra byla loni zavražděna:
„Byli u mých rodičů a v podstatě tam pomáhali v rámci možností zklidnit nějak tu danou situaci. Byli jsme seznámeni s vyšetřovatelem, byli jsme seznámeni se stručným rámcem, jak bude probíhat další šetření, další řízení vůbec v této věci, na koho se můžeme obrátit.“
Podle zlínské psycholožky Kamily Valové je nejhorší součástí její práce oznamovat rodičům, že přišli o dítě. „Přestože jsem studovaný psycholog, není žádná extra správná věta, kterou říct, ale myslím si, že pokud poskytne takovou tu citlivost, je tam s tím člověkem, nemůže nic zkazit,“ tvrdí Valová.
Oběti tragických událostí však potřebují dlouhodobou podporu
Po uplynutí prvních hodin však potřeba pomoci neklesá. Policisté proto nabízejí obětem, že jejich údaje předají dál neziskovým organizacím, které převezmou iniciativu a postižené dál podporují. „Pomohli v podstatě projít celé mé rodině tím složitým obdobím včetně trestního stíhání, včetně soudních přelíčení,“ vzpomíná pan Martin na pomoc od Bílého kruhu bezpečí.
Policie by si do budoucna přála, aby pomoc obětem a pozůstalým fungovala nonstop ve všech krajích. V některých krajích se totiž systém zatím ještě plně nerozjel.
