Poslanecká sněmovna v březnu v úvodním kole schválila předlohu, jejímž cílem je více chránit spotřebitele při sjednávání finančních služeb na dálku. Jednou z hlavních novinek bude takzvané tlačítko odstoupení od smlouvy. Nová pravidla by mohla začít platit už 19. června, na kdy kabinet navrhuje začátek účinnosti.
Novinky do českého právního řádu zavede návrh, kterým se mění některé zákony v souvislosti se smlouvami o finančních službách uzavíranými na dálku. Konkrétně předloha změní třeba zákon o ochraně spotřebitele, občanský zákoník či zákon o investičních společnostech a investičních fondech.
Co přesně lze označit jako smlouvy uzavírané na dálku? Podle České národní banky jde o dohody mezi spotřebitelem a dodavatelem, které byly uzavřeny výhradně pomocí prostředků komunikace na dálku. To může být například přes telefon, fax či internet. A pokud se mají tyto smlouvy týkat finančních služeb, tak jde o bankovní, platební, úvěrové nebo pojistné služby, penzijní připojištění, poskytování investičních služeb nebo obchody na trhu s investičními nástroji.
Návrh zákona převádí evropskou směrnici o finančních službách uzavřených na dálku (DMFS), která nahrazuje dosavadní směrnici pocházející z roku 2002. DMFS do značné míry přebírá stávající pravidla, která modifikuje a doplňuje o několik novinek týkajících se právě smluv v on-line prostředí.
Směrnice má podle ministerstva financí fungovat jako určitá záchranná síť u těch finančních služeb sjednávaných na dálku, kde neexistuje vlastní regulace, nebo jsou z předpisů přímo vyloučené. Jde například o některé spořicí a vkladové produkty, krátkodobá neživotní pojištění, doplňkové penzijní spoření, některá kryptoaktiva nebo nově vznikající služby v oblasti finančních inovací.
Ministryně financí Alena Schillerová (ANO) poslance v dolní komoře ujistila, že chystané změny v tuzemském právním řádu jsou čistou transpozicí směrnice a novela neobsahuje žádnou úpravu navíc. Pokud by Česko pravidla do své legislativy nepřevedlo, vystavovalo by se riziku zahájení řízení pro porušení dvou článků Smlouvy o fungování Evropské unie.
Tlačítko pro odstoupení od smlouvy
Jednou z novinek bude takzvané tlačítko pro odstoupení od smlouvy, které má tento krok spotřebitelům výrazně usnadnit u smluv sjednaných on-line. Podle Schillerové jde zřejmě o nejviditelnější prvek přebírané směrnice, který se dotkne i e-shopů. „Toto tlačítko se uplatní, jak vyplývá z evropské předlohy, na všechny spotřebitelské smlouvy sjednané v on-line prostředí, tedy nejen na smlouvy o finančních službách,“ zdůrazňuje ministerstvo financí.
Tlačítko bude muset být jasně a čitelně označeno slovy „zde odstoupit od smlouvy“ nebo jinou podobnou formulací. „Pro spotřebitele by mělo být snadné a jednoduché toto tlačítko nalézt a mít k němu přístup. Spotřebitel by například neměl mít povinnost provádět úkony za účelem nalezení tlačítka nebo přístupu k němu, jako například stáhnout si aplikaci, pokud prostřednictvím dané aplikace nebyla uzavřena dotčená smlouva,“ vysvětluje důvodová zpráva k legislativnímu návrhu.
Ta také zdůrazňuje, že navržená úprava nepřináší žádné nové právo na odstoupení od smlouvy. Představuje pouze další způsob, jakým lze již existující právo na odstoupení realizovat. „Cílem této úpravy je umožnit spotřebiteli odstoupit od smlouvy stejně snadno, jako ji uzavřel,“ píše se v dokumentu.
Lhůta pro odstoupení od smlouvy
Zmíněné tlačítko by měl podnikatel na svém on-line rozhraní nakupujícímu poskytnout tak, aby jej měl nepřetržitě dostupné po celou dobu lhůty pro odstoupení od smlouvy. Toto právo má spotřebitel při nákupu přes internet či po telefonu ve lhůtě čtrnácti dnů od uzavření smlouvy, aniž by musel udávat důvod. Jak ovšem upozorňuje Česká obchodní inspekce (ČOI), nesmí se jednat o situaci, kdy je to zákonem vyloučeno.
To se u zboží může týkat například situací, kdy byl daný předmět upraven dle požadavků kupujícího nebo přizpůsoben jeho osobním potřebám. V případě služeb zase není možné odstoupit například od smlouvy, kdy si člověk domů objedná opraváře či údržbáře. Konkrétně u finančních služeb pak spotřebitel nemůže odstoupit třeba v situaci, kdy cena služeb, které jsou předmětem smlouvy, závisí na pohybech cen na finančních trzích, které podnikatel nemůže ovlivnit, nebo když se jedná o smlouvu o cestovním pojištění či pojištění zavazadel.
Liší se navíc i samotná lhůta. Zatímco u finančních i dalších služeb má spotřebitel právo odstoupit ve lhůtě čtrnácti dnů od uzavření smlouvy (umožňuje-li to zákon), v případě zboží je podle ČOI klíčový okamžik jeho převzetí, a nikoliv samotné uzavření smlouvy. Prvním dnem čtrnáctidenní lhůty je tak v tomto případě následující den potom, co člověk zboží převzal. U finančních služeb zase může specifická situace nastat u smluv o životním pojištění či penzijním připojištění. V těchto případech má spotřebitel právo odstoupit ve lhůtě třiceti dnů ode dne, kdy byl podnikatelem informován o uzavření smlouvy.
Za okolností, kdy prodávající nesplní své povinnosti, neinformuje spotřebitele o právu na odstoupení od smlouvy a neposkytne kupujícímu vzorový formulář, který mu odstoupení usnadní, se navíc lhůta může prodloužit až na rok a čtrnáct dní.
Co se stane v případě, kdy člověk aktivuje tlačítko pro odstoupení? Podle důvodové zprávy bude vyzván, aby vyplnil prohlášení o odstoupení od smlouvy. V rámci tohoto formuláře by měl mít možnost buď sám uvést, nebo potvrdit předvyplněné informace týkající se základních údajů.
„Například spotřebitel, který již prokázal svou totožnost třeba tím, že se přihlásil do svého uživatelského účtu, by měl mít možnost odstoupit od smlouvy, aniž by musel znovu uvést svou totožnost nebo případně identifikaci smlouvy, od níž si přeje odstoupit,“ vysvětluje zpráva, podle které následně člověk odstoupení potvrdí prostřednictvím tlačítka pro potvrzení, které musí být stejně jako tlačítko pro odstoupení čitelně označeno jednoznačnou formulací. Podnikatel poté bude muset bez zbytečného odkladu potvrdit, že odstoupení přijal.
Opatření proti klamání spotřebitele
Tlačítko pro odstoupení ale není jedinou novinkou, kterou transpozice směrnice přinese. Poskytovatelé finančních služeb budou také povinni zajistit, aby jejich webové stránky a aplikace byly přehledné, pravdivé a neomezovaly schopnost zákazníků svobodně se rozhodovat, uvedl resort financí.
S těmito opatřeními směrnice počítá kvůli klamavým praktikám v on-line rozhraních, které se někdy nazývají také jako „dark patterns“, což lze doslova přeložit jako „temné vzorce“. Jde o druh uživatelského rozhraní v on-line prostředí, které bylo pečlivě navrženo za účelem oklamat uživatele a přimět je k nevědomé nebo zavádějící akci. Struktura, koncepce nebo funkce rozhraní tak spotřebitele mohou přimět k chování či rozhodnutí, které pro něj může mít negativní důsledky.
Právník Ondřej Preuss v textu na webu Dostupný advokát přidává konkrétní příklady. Může jít třeba o předem zaškrtnuté doplňkové služby, složitě schované poplatky za platbu kartou či povinné pojištění košíku. Tyto způsoby Preuss označuje jako takzvaná „klamavá opomenutí“, kdy podnikatel zamlčí podstatnou informaci či ji poskytne pouze nejasně nebo pozdě.
Důvodová zpráva k transpozici směrnice vysvětluje, že některé praktiky používané obchodníky v on-line prostředí jsou již v současnosti zakázané. Navržená úprava v rámci DMFS tak představuje pouze jakýsi doplněk týkající se právě finančních služeb. Za klamavé či agresivní praktiky již dnes v řadě případů hrozí výrazné pokuty, které se mohou vyšplhat až do desítek milionů korun. Preuss navíc dodává, že nekalé jednání může naplnit i skutkovou podstatu trestného činu poškozování spotřebitele.
V případě, kdy lidé narazí na klamání spotřebitele, měli by podat podnět na ČOI. U finančních služeb tomu ovšem bude jinak. Návrh převádějící DMFS do českého právní řádu totiž stanovuje, že v rámci jednotnosti dohledu na finančním trhu bude dozor nad plněním povinností týkajících se takzvaných „dark patterns“ a povinností stanovených v občanském zákoníku pro uzavírání smluv o finančních službách na dálku svěřen České národní bance.
Informační povinnosti
Návrh zákona dále rozšiřuje informační povinnosti. Podle Portálu občana stanovuje občanský zákoník, které informace musí prodávající spotřebiteli před uzavřením smlouvy poskytnout. Jde zejména o informace týkající se osoby podnikatele a předmětu plnění či ceny. „Existuje i řada zvláštních předsmluvních informací, které pro určité situace stanoví občanský zákoník nebo jiné zákony (jedná se například o distanční smlouvy, zájezdy, spotřebitelské úvěry),“ doplňuje portál.
Návrh transpozice DMFS upravuje výčet informací, které bude podnikatel spotřebiteli povinen sdělit před sjednáním smlouvy o finanční službě. Jejich celkový rozsah se však výrazně nezmění. Podle nových pravidel budou muset být také veškeré předsmluvní informace pro spotřebitele snadno čitelné, čímž se rozumí to, že informace jsou napsány písmem v čitelné velikosti a v barvách, které nesnižují jejich srozumitelnost.
Další novinkou bude výslovná úprava takzvaného vrstvení předsmluvních informací při jejich poskytování elektronickými prostředky. To umožňuje přizpůsobit poskytování informací technickým omezením určitých médií, jako jsou například mobilní telefony. Důvodová zpráva uvádí, že základní informace, kam patří údaje, jako je totožnost, cena či údaje o daních, budou muset poskytovatelé vždy uvést již v první „vrstvě“, ostatní informace budou moci zobrazit v dalších vrstvách. To v praxi znamená, že je budou moci například „zabalit“ pod nadpis a jejich podrobnější sdělení zobrazit až po rozkliknutí.
Nově se také upravuje požadavek na náležité vysvětlení předsmluvních informací, hlavních vlastností nabízené finanční služby a doplňkových služeb i dopadů uzavření smlouvy na spotřebitele včetně případných důsledků prodlení s peněžitým plněním. Co to znamená? Podnikatel bude muset spotřebiteli informace vysvětlit, aby mohl lépe porozumět jejich obsahu. Navíc bude mít dle návrhu právo, aby mu informace vysvětlil jiný člověk, a nikoliv pouze on-line nástroj či chatbot.
Návrh zákona nicméně neurčuje konkrétní formu, rozsah ani způsob vysvětlení, a bude tak na každém podnikateli, jak se ke splnění této povinnosti postaví. „Cílem této úpravy je zajistit, aby spotřebitel před uzavřením smlouvy porozuměl finanční službě (...) a mohl posoudit, zda navrhovaná smlouva a doplňkové služby odpovídají jeho potřebám a finanční situaci,“ stojí v důvodové zprávě.
Smlouvy po telefonu
Návrh naopak nijak neupravuje pravidla platící pro uzavírání smluv po telefonu. Tu podle ministerstva průmyslu a obchodu nelze uzavřít v případě, kdy je iniciována ze strany podnikatele směrem ke spotřebiteli. Aby totiž byla smlouva platná, musí první jmenovaný její návrh zaslat v textové podobně například e-mailem či SMS zprávou a spotřebitel následně musí nabídku potvrdit. Jinak je tomu v případě, kdy nejde o smlouvu mezi podnikatelem a spotřebitelem nebo v situaci, kdy sám spotřebitel kontaktuje prodávajícího.
Organizace dTest upozorňuje, že rozhodující přitom nemusí být, kdo volá. Pokud například spotřebitel požádá podnikatele o zavolání za účelem koupě například skrze formulář na jeho webových stránkách, jedná se o hovor iniciovaný spotřebitelem a uzavření kupní smlouvy po telefonu možné je. Podle Portálu občana je základním principem to, že v případě, kdy uzavírají smlouvu spotřebitel a podnikatel, je první jmenovaný typicky slabší stranou co do informovanosti a vyjednávací síly, a proto je zákonem chráněn přísnějšími ustanoveními.
Opatření určující tato pravidla pro uzavírání smluv po telefonu vstoupilo v platnost v lednu 2023 v souvislosti s nabytím účinnosti zákona, který novelizoval některá ustanovení zákona o ochraně spotřebitele a občanského zákoníku.
Pravidla ovšem neplatí pro finanční služby, což pro ČT24 potvrdil vedoucí právního oddělení dTestu Jan Šůra. „Pododdíl občanského zákoníku, který upravuje specifický mechanismus uzavírání smluv po telefonu se na finanční služby neuplatní. (...) Je to dáno tím, že problematika prodeje zboží a služeb na jedné straně a prodej finančních služeb na straně druhé byla na evropské úrovni upravena zvláštními směrnicemi, přičemž směrnice o finančních službách je speciální úpravou (uplatní se přednostně) vůči směrnici o právech spotřebitelů,“ vysvětlil.
Směrnice DMFS nicméně umožňuje členským státům přijmout přísnější právní úpravu uzavírání smluv o finančních službách po telefonu. Členské státy na jejím základě mohou stanovit, že v případě těchto smluv musí obchodník nabídku učiněnou po telefonu potvrdit a že spotřebitel je touto nabídkou vázán až po jejím podpisu či odeslání písemného souhlasu.
Podle stávající tuzemské úpravy je ovšem, jak již bylo naznačeno, smlouva o finanční službě platně uzavřena již na základě telefonátu, vyjádří-li v jeho průběhu spotřebitel svůj souhlas. Transpozice směrnice do českého právního řádu zachovává stávající stav a možnost přijmout přísnější úpravu nevyužívá.
Otázce se věnovala závěrečná zpráva z hodnocení regulace dopadů (RIA), která je rovněž součástí sněmovního tisku. Konkrétně se zabývala možností zachování stávajícího stavu na straně jedné a variantou částečného využití zpřísnění pravidel, které by se týkalo těch finančních služeb, u nichž je zavedeno právo na odstoupení, na straně druhé.
S přihlédnutím k doporučením plynoucím z konzultací nakonec RIA navrhla zachovat současný stav. „Hlavním identifikovaným přínosem se jeví být omezení sjednávání finančních služeb pod nátlakem poskytovatele, to však lze dostatečně realizovat prostřednictvím institutu odstoupení od smlouvy. Tam, kde právo odstoupení od smlouvy není ekonomicky smysluplné, respektive jde proti povaze dané služby (investiční služby, cestovní pojištění), povinnost potvrzení sjednání není žádoucí zavádět,“ stojí v dokumentu.
