Praha - Hodina a půl oživování - extrém, který málokterý pacient přežije bez následků. Podobné případy ale díky záchranářům, doktorům a špičkové technice mají stále častěji pozitivní rozuzlení. Právě vývoj techniky podle lékařů posouvá hranice přežití klinické smrti dál.
Petr Grégr dostal infarkt a během cesty do nemocnice se mu zastavilo srdce. Záchranáři ho oživovali půl hodiny, v pražském Motole pak srdeční masáž hned převzali lékaři. „V resuscitaci jsme pokračovali dalších šedesát minut,“ řekl primář motolského kardiocentra Josef Veselka. Celkem tedy devadesát minut klinické smrti - pak se srdce pana Grégra znovu rozbušilo. „Osobně jsem nikdy pacienta, který měl takto dlouho resuscitaci a byl bez neurologického postižení, nikdy v životě neviděl,“ dodal Veselka.
Standardně se pacienti oživují maximálně 45 minut. Jestli a o kolik čas prodlouží, je pak čistě na rozhodnutí lékaře. Ten pečlivě zvažuje pacientův věk, zdravotní stav a okolnosti. Za to, že přežil ale pan Grégr vděčí i několika lékařským novinkám. Například speciálnímu masážnímu stroji, který použila pražská záchranka. Srdce pacienta masíruje sám, díky tomu mohli také lékaři panu Grégrovi zprůchodnit srdeční tepnu i během oživování. A třetí novinka - ochlazení organismu. To brání následnému poškození mozku. Kombinace těchto metod dává dnes pacientům s infarktem větší šanci než dřív.
Nejzásadnější je ale stále první pomoc. „Přes všechny technické vymoženosti je nejdůležitější to, jak se laická veřejnost postaví k případu, kdy pacient padá a zůstává ležet na chodníku,“ poznamenal primář kardiologického oddělení Nemocnice Na Homolce. Lidé by se neměli bát pomoci. Podle nových pravidel navíc nemusejí dýchat z úst do úst - stěžejní je masáž srdce.
