Praha - Češi zaujímají v Evropě ve výskytu rizikových faktorů chronických nemocí přední, tedy nejhorší místa - v kouření jsme na třetím, v pití alkoholu na prvním a ve výskytu obezity na druhém až čtvrtém místě. Nezdravým životním stylem navíc neškodíme jen sami sobě, ale i státu. Státní zdravotní ústav (SZÚ) vyčíslil ztráty na 520 miliard ročně. Jde o výdaje na léčbu chronických nepřenosných nemocí a ztráty HDP kvůli pracovní neschopnosti. 80 procentům těchto nemocí lze přitom předejít ozdravěním životního stylu.
Výskyt rizikových faktorů životního stylu má v Česku bohužel setrvalý nebo spíš vzestupný trend. Odpovídá tomu i nárůst nemocí srdce a cév či rakoviny. Úmrtnost na ně sice klesá, ale jen za cenu obrovských nákladů spojených s léčbou. Marie Nejedlá ze SZÚ vidí problém v tom, že se Čechy nedaří přesvědčit o výhodách zdravého životního stylu.
Průměrný Čech onemocní v 61 letech, Švéd o devět let později
Přispět ke zlepšení by měly celospolečenské preventivní programy, důležitý je také vliv rodiny. Exministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09) chtěl Čechy motivovat ke zdravému životnímu stylu v chystané reformě. Navrhl zákaz kouření v restauracích a větší ochranu dětí a nekuřáků. Zdravotním pojišťovnám pak hodlal dát možnost odměnit až tisícikorunou ročně pojištěnce, který bude v léčbě a prevenci dodržovat doporučení lékaře.
Normy se ale nedostaly ani k projednání ve vládě. Heger je nechal na ministerstvu svým následníkům k využití. „Sebelepší ministerstvo, sebelepší zákon nenahradí zodpovědnost každého jednotlivce za své zdraví,“ podotýká nicméně náměstek ministra zdravotnictví Ferdinand Polák.
„Průměrný Čech onemocní v 61 letech a následně stráví 17 let života v nemoci, zatímco průměrný Švéd onemocní o devět let později a v nemoci stráví jen 12 let,“ uvedla Nejedlá. Připomněla, že Švédové vykouří polovinu cigaret a vypijí polovinu alkoholu než Češi a snědí oproti nim dvakrát více ovoce a zeleniny.
Odborníci spočítali, že efektivní prevence může omezit v krátké době počty onemocnění o pět procent, což uspoří kolem 25 miliard za rok. „Dnes rozhodujeme o tom, zda své stáří prožijeme plnohodnotně, zda vůbec budeme, zda se dokážeme jen dívat z okna, jak někdo venčí psa, zda budeme venčit psa a nebo pro radost chodit do práce,“ upozornila Nejelá.
