Praha – Za nápadem vytvořit pomník husitského vojevůdce Jana Žižky z Trocnova stálo přání vybudovat národní památník, který by demonstroval hrdost a odvahu českého národa. Vznikla tak nejen největší jezdecká socha u nás, ale i jedna z největších na celém světě. Monumentální umělecké dílo bylo v Praze na Vítkově odhaleno 14. července 1950, ve výroční den Žižkova zdejšího vítězství. Několik desítek let však sochu připravilo o část původního lesku. Ten se jí proto pokusili navrátit restaurátoři, aby se opět brzy mohla předvést v novém.
„Zvěčniti Jana Žižku postavením pomníku v obvodu obce Žižkova“, tak své poslání definoval Spolek pro zbudování Žižkova pomníku, který byl založen již v roce 1882. Než ale Jan Žižka zaujal definitivně na Vítkově své místo, uplynulo ještě hodně vody. První soutěž na vhodné ztvárnění pomníku se konala v roce 1912, tehdy ale žádný návrh vybrán nebyl. Doba první republiky Žižkově pomníku přála, základní kámen k němu položil prezident T. G. Masaryk, ani to ale výběr vhodného návrhu neurychlilo. Práce na pomníku, který byl podle návrhu sochaře Bohumila Kafky dokončen až v roce 1942, trvaly 11 let.
Ještě předtím, než mohl Žižka „usednout“ na svého bronzového koně, byl Kafkův sádrový model sochy kvůli strachu před Němci v průběhu druhé světové války rozřezán a jednotlivé díly poschovávány na různých místech. Konečnou podobu tak dílo získalo až po válce (socha byla odlita v roce 1946), toho se ale její autor, jež zemřel v roce 1942, již nedožil.
Socha byla odhalena až po válce
K odhalení pomníku bylo v roce 1950 zvoleno datum 14. července, kdy na Vítkově husité pod vedením Jana Žižky z Trocnova v roce 1420 zvítězili nad křižáky. Za 60 let, co Žižka shlížel z 270 metrů vysokého Vítkova na Prahu, se ale na soše podepsal zub času. Hlavním problémem byla pokročilá koroze, protože do sochy, jejíž útroby údajně pojmou 14 lidí, zatékalo. Bez zásahu prý dokonce hrozilo zhroucení sochy na její vnitřní železo-betonovou konstrukci, a tak si ji v dubnu 2010 vzali do parády restaurátoři. Ti za hlavní příčinu problémů považovali nevhodnou vnitřní konstrukci sochy, u které se první potíže objevily již 15 let po jejím odhalení.
Šestnáct a půl tunový Kafkův bronzový kolos svou velikostí mezi jezdeckými sochami aspiroval na první příčku, jedničkou se však nikdy nestal. Dnes prý světově co do velikosti zaujímá až třetí místo, rozměry pomníku jsou přesto úctyhodné. Do výšky socha dosahuje devíti metrů, široká je pět metrů a její délka 9,6 metru se zhruba rovná dvěma osobním automobilům za sebou.
Podle původního záměru měla být socha Jana Žižky součástí památníku k uctění českých legionářů a odboje v průběhu první světové války. Památník byl sice dokončen již ve 30. letech, po roce 1948 byl ale zneužit k propagaci komunistického režimu. Mimo jiné sloužil jako pohřebiště významných osobností bývalého režimu, v letech 1953 až 1962 zde bylo mauzoleum Klementa Gottwalda. V říjnu 2010 byl památník po dvouleté rekonstrukci otevřen veřejnosti. Národní muzeum zde umístilo stálou expozici věnovanou moderním českým dějinám.
