Praha – Hana Marvanová odchází z ministerstva spravedlnosti zhruba po čtyřech měsících, během kterých se postupně ochladily původně idylické vztahy s ministryní spravedlnosti Helenou Válkovou. Podle komentátora Českého rozhlasu Petra Hartmana tak vynikly především osobnostní rozdíly – o témata, jako je jmenování ředitelů soudů, šlo sice také, ale až ve druhé řadě. Marvanovou považuje Hartman za člověka, „který je přesvědčený často o věcech, že jsou správné – ty chce dělat za každou cenu a dotáhnout do konce bez kompromisů“. Helena Válková naopak více přemýšlí o politické budoucnosti. „Volí asi smířlivější, kompromisnější postoj“.
O rozdílném přístupu obou dosavadních špiček české justice ke sporným tématům přitom hovořila i samotná Helena Válková. „Volila postupy a metody jednání jiné, než jsem volila já. Já jsem spíše standardní, takže nejdříve chci mít vše v legislativě, s legislativou projednané a pak s tím jdu na politické projednávání,“ uvedla ministryně.
Komentáře: Marvanová nerada přistupuje na kompromisy
Petr Hartman v souvislosti s rázným postupem končící náměstkyně připomněl její působení v čele Unie svobody. Předsedkyní strany byla v letech 2001 a 2002 v období voleb, po nichž se začala formovat koalice s ČSSD a KDU-ČSL. „Nesouhlasila s určitými kompromisy, které byly potřeba uzavřít se sociální demokracií. Než by přistoupila na kompromis, raději odstoupila z pozice předsedkyně strany. Pak dokonce z poslaneckých lavic nově vytvořenou vládu, ve které Unie svobody byla, kritizovala,“ připomněl komentátor.
K působení Marvanové v čele Unie svobody se vrátil také prezident Miloš Zeman v exkluzivním rozhovoru pro Otázky Václava Moravce. Ten považuje Marvanové působení za klíčový okamžik v pádu strany. „Byla kdysi předsedkyní Unie svobody – političkou, která přispěla k tomu, že Unie svobody jako politická strana zanikla. Vždycky mají největší odpovědnost právě předsedové. To je to, co mi na ní vadí,“ uvedl prezident.
Spor končí, příčina zůstává nejasná
Hana Marvanová končí jako první náměstkyně ministryně spravedlnosti Heleny Válkové. Ve fuknci ji nahradí dosavadní ředitel právní sekce ministerstva financí Robert Pelikán. Marvanová naopak dostala od ministra financí Andreje Babiše (ANO) nabídku, aby se stala jeho poradkyní. Prozatím se ale vrací do advokacie. Hovoří se také o její kandidatuře za ANO do Senátu, Marvanová ale uvedla, že oficiálně zatím žádnou nabídku nedostala.
Ačkoli spory, které vzplály mezi nejmocnějšími ženami české spravedlnosti, začaly prosakovat na veřejnost, není zcela zřejmé, čeho se týkaly. Vyjádřila se k nim nakonec především ministryně Helena Válková, která trvala na tom, že se týkaly hlavně subordinace. „Nerespektovala to, že jsem ministryně a nesu právní a hlavně politickou odpovědnost,“ uvedla Helena Válková. Podobně hovořil také Andrej Babiš: „Mají společné názory na některé věci, v realizaci jsou jiné představy.“ Sama Hana Marvanová o okolnostech sporů s Válkovou hovořit nechtěla.
Podle médií se Válková s Marvanovou neshodly například na snížení odměn advokátů a jmenování některých soudních funkcionářů. Mohlo by se jednat například o výběr nového předsedy Krajského soudu v Ústí nad Labem. Dříve Marvanová uvedla, že Válková podle ní podléhá tlaku některých lidí z justice, kteří si nepřejí změny, a chtěli proto, aby Marvanová z ministerstva odešla.
Miloš Zeman přitom naznačil, že nástup Marvanové na ministerstvo nebylo zrovna dobré rozhodnutí. „Paní Válkové lze možná vytknout, že neměla šťastnou ruku při výběru. Ale to se stalo i mně, tak proč bych měl právo vytýkat jí to,“ podotkl prezident.
Marvanové tři dekády na politické scéně a v jejím okolí
Hana Marvanová proslula již před rokem 1989 jako spoluzakladatelka Nezávislého mírového sdružení, které mj. požadovalo alternativní vojenskou službu, žádalo svobodu a v srpnu 1988 uspořádalo demonstraci ke 20. výročí zahájení okupace Československa - Marvanová v důsledku toho skončila i ve vězení.
Po revoluci zamířila do politiky, nejprve zasedala v poslaneckých lavicích v barvách OF a ODS, v roce 1997 se ale zařadila mezi kritiky Václava Klause a v následujícím roce se podílela na vzniku Unie svobody. V době, kdy tato strana pobývala v opozici, nebyla poslankyní, ale v roce 2001 úspěšně kandidovala na předsedkyni strany. Pod jejím vedením US v roce 2002 zasedla ve vládě s ČSSD a s lidovci. Jak připomněli komentátor Petr Hartman a prezident Zeman, během vyjednávání o koalici nedokázala Marvanová prosadit všechny své představy a odstoupila. Přesto pak ještě krátce působila jako místopředsedkyně sněmovny. Unie svobody se ale v tomto angažmá vyčerpala a v roce 2006 ve volbách propadla. Marvanová sama do voleb v roce 2006 ani nešla. Poté, co jako poslankyně kritizovala některé kroky koaliční vlády, se postupně vzdala funkcí ve vládě i Poslanecké sněmovně.
Po odchodu z aktivní politiky v roce 2003 působila jako advokátka, zapojila se také do některých občanských iniciativ, které kritizovaly soudobou politickou reprezentaci. Letos z rodinných důvodů odmítla nabídku Andreje Babiše, aby se stala ministryní spravedlnosti, stala se však náměstkyní ministryně Válkové.
