Praha - Muž, který v době pobělohorské ovlivnil svým filozofickým myšlením celou Evropu, do poslední chvíle věřil, že se do své rodné vlasti vrátí. Jan Ámos Komenský přinesl značné poznatky vědění v nejrůznějších oblastech, nicméně jeho největší přínos si dodnes připomínáme zejména v jeho v pedagogických dílech. Právě Komenského didaktické příručky si získaly čtenáře po celé Evropě a staly se bestsellerem své doby.
O narození a nejranějším období Jana Ámose Komenského se dodnes vedou spekulace. Je nicméně zřejmé, že ve 12 letech osiřel a prošel několika bratrskými školami Moravě, která v té době byla velice tolerantní zemí. V patnácti letech začal studovat v Přerově, kde získal potřebné vzdělání pro své další směřování. „Tam si ho také vyhlídli někteří významní představitelé Jednoty bratrské jako nadaného mladíka,“ upozorňuje Vladimír Urbánek z Akademie věd.
Další kroky Komenského směřovaly na německé univerzity a akademie do míst, kde se soustřeďovalo tehdejší intelektuální dění Evropy. Zde Komenský nasával rozmanité impulsy a seznámení s nejrůznějšími filozofy své doby ho dovedlo k myšlence uspořádat vědění do nikdy nedokončené encyklopedie Divadlo veškerenstva věcí, která by byla psána v českém jazyce. Kromě této práce pak dával Komenský dohromady velký slovník českého jazyka.
Didaktikou si získal srdce Evropy
Ještě před odchodem do exilu v době, která byla k Jednotě bratrské velice kritická, napsal Komenský několik zásadních spisů. „Ve spisu Truchlivý hodnotí situaci českého národa a prohru evangelíků v té době a zamýšlí se nad otázkou, proč k ní došlo,“ dodal Urbánek. Ve dvacátých letech 17. století se Komenský začal více věnovat tematice z pedagogického prostředí a zabýval se prací na didaktice.
Během svého pobytu v polském Lešně si získal mezinárodní uznání především díky didaktickým příručkám. „Napsal knihu Brána jazykům otevřená a to byl dobový bestseller. Prodával se všude a Komenského jméno se rozlétlo po Evropě,“ podotkl Urbánek. Právě díky tomuto úspěchu se dostal do styku se svými anglickými příznivci, s nimiž udržoval pravidelnou korespondenci a nevědomky tak šířil své myšlení dál.
Po celou dobu svého exilu Komenský nepřestával doufat, že se po třicetileté válce budou moci evangelíci vrátit zpět do českých zemí. „Stále více se zasazoval o českou otázku do svého projektu všenápravy věcí lidských pro celé lidstvo (…), kterou ale viděl v kontextu náboženském, což pro něj bylo v té době klíčové,“ uzavřel Urbánek.
