Praha – Když bylo Lukášovi Tominovi 16 let, StB jej donutila mluvit. Řekl vše, co věděl o Chartě 77 a o činnosti svého otce disidenta Julia Tomina. Nicméně i šest let po revoluci trápily Lukáše deprese, které jej nakonec dovedly k sebevraždě. Tato ztráta samozřejmě zasáhla celou rodinu. Příběh jeho otce Julia Tomina, následovníka předního českého filozofa Jana Patočky, zdokumentovali Reportéři ČT. V době komunismu, kdy pořádal bytové semináře, nejednou skončil ve vězení, režim jej donutil i s rodinou emigrovat do Anglie, kde poté pracoval na Oxfordské univerzitě. Ani po návratu do Česka to ale neměl lehké. Detaily příběhu Aristotela z Bartolomějské zjišťovala Monika La Fey.
Pro Juliuse Tomina (75) byla filozofie vždy způsob života. Je vzdělaný, inteligentní. Překládal například filozofické spisy ze starořečtiny. Není proto divu, že se od něj chtěli učit i ostatní. Ti, co našli odvahu, se účastnili jeho bytových seminářů na Bartolomějské. Svůj život v té době přirovnává k životu v ghettu. Aleš Havlíček (filozof) říká: „Přednášky nekončily dobře. Tam zasahovala StB a končilo to vlastně tím, že Julius s nimi odmítl odejít a oni se k celé té věci postavili tak, že ho vlastně chytli za nohy a tahali ho po schodech dolů.“ Ostatní intelektuálové se snažili domluvit se, ale Julius se zapřel a odmítl komunikovat a od toho také neustoupil.
Tomin: „Není možné, aby horší člověk poškodil člověka lepšího.“
Z Česka se dostal i s rodinou díky stipendiu, které mu poskytla Oxfordská univerzita. Odjezd rodiny Tominů doprovázel velký mediální zájem. Byl jim přislíben téměř pohádkový život, ale realita se lišila. Jeden z jeho synů říká: „To všechno byla lež. To všechno byla past.“ Dětem se alespoň dostalo vzdělání na chlapecké škole, a přestože Julius Tomin nezískal stálé místo, tak v sedmdesátých letech jako jeden z mála Československých vědců se může pochlubit cennými kontakty s nejprestižnější univerzitou.
Manželka Zdena byla mluvčí Charty 77 po Václavu Havlovi, přestože ji dokonce fyzicky napadli, vydržela. Julius Tomin na svou ženu nedá dopustit; vždy ho podporovala a dávala mu pocit zázemí.
Přibližně rok před odjezdem rodiny do Anglie bylo synovi Tominových – Lukášovi – šestnáct let a StB ho zavřela do cely. Donutili ho říct vše, co věděl o aktivitách Charty a svého otce, což pro něj bylo velice traumatizující. Ve Velké Británii se usadit nedokázal, nějakou dobu žil ve Francii, kde se ovšem také nenašel. Byl básník, což ho prý definovalo a žil buď ve velkém nadšení, nebo smutku. Roku 1991 se s velkým nadšením vrátil do Prahy, ale čtyři roky poté přišla katastrofa – Lukáš jakožto člověk, který vnímal vše velice emotivně, pravděpodobně neunesl deprese způsobené výslechy StB a ukončil svůj život skokem ze skály. Jeho maminka, Zdena Tominová dodává: „Lukáš tady chybí.“
Více informací o výjimečném muži můžete najít na jeho oficiálních webových stránkách.
Julius Tomin (1938)
Studoval na Karlově univerzitě, kde získal titul PhDr.
Byl ve vězení, protože odmítl nastoupit do armády kvůli svému silně pacifistickému přístupu.
Pracoval jako lesník, ale byl i hostujícím lektorem na Havajské univerzitě.
Chartu 77 podepsal v prosinci 1976.
Je otcem tři synů a jedné dcery, jeho neteř Michala Marksová-Tominová je nynější ministryní práce a sociálních věcí.
