Praha/Islámábád – Rovný týden uplynul od okamžiku, kdy dvě české turistky Hanu a Antonii unesli z autobusu v jedné z nejnebezpečnějších pákistánských oblastí. Úřady se rozběhly naplno, spíše ve skrytu před zraky veřejnosti. Jednu z výjimek představuje cesta náměstka ministra zahraničí Vladimíra Galušky do Pákistánu, který odvezl dopis prezidenta Miloše Zemana.
V Česku i v Pákistánu vznikly dva vyšetřovací týmy. V tom zdejším zasedají představitelé tří ministerstev, civilní a vojenská rozvědka i policejní vyšetřovatelé jsou v pohotovosti. Stejně jako při osvobozování tří českých novinářů před devíti lety v Iráku, měli by už nyní v Pákistánu pracovat pověření agenti. Na ústředí pákistánského ministerstva vnitra pracuje i speciální tým, do akce se zapojila také česká ambasáda.
Na klíčovou otázku, proč se zatím únosci s žádným požadavkem neozvali, může být odpovědí intenzita pátrání, která je v prvních dnech po události vždy nejsilnější. Únosci se mohou ve snaze minimalizovat rizika zatím pouze skrývat. Možná také vyčkáváním zvyšují cenu případného výkupného. „Můžou třeba jen hledat komunikační kanál, kterým to dají vědět. Nebo se rozhodují, kolik za děvčata budou chtít,“ vypočítává další možnosti bývalý šéf civilní rozvědky Karel Randák. Kvéta a okolí podle něj představuje jednu z nejhorších oblastí, kterou nelze ani vojensky kontrolovat.
I před devíti lety fungovala česká diplomacie na plné obrátky a nesla zásadní podíl na propuštění novinářů. Nakonec je únosci propustili po šesti dnech bez požadavků na výkupné. „Ani my, ani oni samotní se nikdy nedozvěděli, co bylo tím okamžikem, který pomohl k jejich osvobození,“ vzpomíná bývalý velvyslanec v Iráku Martin Klepetko. Velkou roli hráli i iráčtí náboženští vůdci, kteří se do případu vložili poté, co jim čeští muslimové poslali dopis.
Situace v Pákistánu je ale specifická. Nikdo nedokáže odhadnout, co by mohlo vést k úspěchu. Obyčejně trvá týdny, než se únosci vůbec s někým spojí. Úřady se ale už dnes připravují na všechny varianty.
