V souvislosti s oběťmi domácího násilí se většinou mluví o ženách. V současné době ale roste snaha zvýšit mezi lidmi povědomí o tom, že partnerské násilí v nejrůznějších formách je pácháno také na mužích. „Je to mýtus, že mužů se fyzické násilí netýká. Ženy dokážou být fyzicky násilné úplně stejně,“ upozorňuje psycholožka Zuzana Chomová, která byla hostem Studia 6. Kromě fyzických útoků se za násilí považuje také ponižování, výčitky, výhrůžky nebo manipulace skrze děti.
Fenoménu domácího násilí se věnuje konference na pražském magistrátu, kterou pořádá Centrum sociálních služeb Praha. Kromě návrhů, jak zlepšit péči o oběti, se odborníci budou věnovat také předsudkům, které jsou s domácím násilím spojeny.
Psycholožka: Je to mýtus, že mužů se fyzické násilí netýká
Jedním z mylných dojmů, které se psychologové snaží rozptýlit, je představa, že muži v partnerských vztazích nečelí fyzické agresi. „Je to podobné jako u žen, to znamená psychické i fyzické násilí. Je to mýtus, že mužů se fyzické násilí netýká. Ženy dokážou být fyzicky násilné úplně stejně,“ říká psycholožka Zuzana Chomová z Intervenčního centra, které je součástí pražského Centra sociálních služeb.
Muži sice obvykle mívají nad svými ženskými protějšky fyzickou převahu, takže jejich útoky mohou být velmi brutální, to ovšem neznamená, že se sami nestávají obětmi, zdůrazňuje Chomová. „U žen je fyzické násilí také docela časté. Facky, bití, kopání, škrábání, pokusy škrtit, to všechno naši klienti zažili,“ popisuje psycholožka.
Kromě fyzického útoku mohou muži čelit také psychickému násilí. „Nejčastěji je to ponižování, zastrašování, snižování lidské důstojnosti, výhrůžky, výčitky, manipulace skrze děti,“ vypočítává Chomová.
V posledních letech podle psycholožky v souvislosti s rozšířením komunikačních technologií roste počet případů sledování neboli stalkingu, který v partnerských vztazích může nabýt podoby kontroly textových zpráv nebo elektronické pošty.
Mezi signály patří strach, zdravotní obtíže nebo problémy v práci
Oběti domácího násilí často kvůli studu odmítají problém řešit nebo o své situaci vůbec s někým promluvit. „Stud obecně u domácího násilí je hodně veliký. Je těžké vůbec si přiznat, že něco takového se mi děje, a u mužů obzvlášť. Vždycky pomáhá osvěta, když se o tom mluví,“ zdůrazňuje Chomová.
Zároveň podle ní přibývá mužů, kteří mají odvahu o domácím násilí mluvit a vyhledat pomoc. „K nám se nejčastěji dostávají v momentu, kdy začínají pociťovat nějaké fyzické, zdravotní obtíže. Problémy s jídlem, se spaním, nervozita. Velmi často si toho začínají všímat v momentu, kdy začnou mít potíže v práci, že nejsou schopni podat ten pracovní výkon,“ říká psycholožka.
Mezi prvními signály, podle kterých si oběť může uvědomit, že čelí domácímu násilí, je strach, například obavy přijít domů z práce.
Policie může násilníka vykázat z bytu
Případy domácího násilí už deset let pomáhá řešit institut vykázání, podle kterého je policie oprávněna vykázat násilníka ze společného obydlí. Možnost vykázání přitom platí pro mužské i ženské násilníky a může být uplatněna i v situaci psychického nátlaku, upozorňuje Zuzana Chomová. Dodává však, že jde pouze o dočasné opatření.
„Vykázání je preventivní opatření, které slouží k tomu, aby se zabránilo eskalaci, aby se ta situace uklidnila a získal se čas a prostor situaci řešit dál. Není to dlouhodobé řešení, to není možné. Vykázání trvá deset dní,“ říká psycholožka.
Další informace k tématu domácího násilí, včetně kontaktů na místa pomoci nabízí web Bílého kruhu bezpečí.
