Čína vzala na vědomí prohlášení vrcholných českých ústavních činitelů o vzájemných vztazích, cení si závazků, které z toho vyplývají, a čeká, že země dodrží své sliby. Část domácích politiků to vnímá jako vzkaz podřízeným vazalům. Šéf Poslanecké sněmovny Jan Hamáček (ČSSD), jenž se minulý týden s prezidentem, premiérem a předsedou Senátu distancoval od návštěvy dalajlamy, má odpověď Číny za neutrální.
Čína od Česka očekává dodržení slibů. Vzkaz vazalům, komentují politici
Jan Hamáček, Miroslav Kalousek a Ondřej Benešík k reakci Číny (zdroj: ČT24)
„Chybí termín, do kdy musí Česká republika začít naplňovat činy, aby se Číňani nezlobili. Naši čtyři ústavní činitelé ponížili tuto zemi a teď ji nutí k tomu, aby přijímala toto ponižující prohlášení ze země nedemokratického režimu,“ řekl předseda opoziční TOP 09 Miroslav Kalousek. Za způsob, jak změnit servilní politiku, považuje volby.
Hamáček odpověď z Číny pokládá za diplomatické vyjádření obdobné těm, jaká si například vyměňují země EU. Rozhodně to nepovažuje za vztyčený prst, jak tvrdí opozice. „Vnímám to jako reakci z čínské strany, která pouze bere na vědomí prohlášení,“ uvedl.
„Česká republika je suverénní stát, a pokud chce mít s Čínou vztahy, tak na férovém základě. Toto vyjádření mi přijde opravdu tak, že jsme vazalové Číny,“ komentoval čínské prohlášení poslanec vládní KDU-ČSL Ondřej Benešík. Poznamenal, že v případě prohlášení ústavních činitelů bylo Česko až moc vstřícné. „Myslím si, že jsme si měli zachovat trochu odstup a větší národní hrdost,“ uvedl.
Události k česko-čínským vztahům (zdroj: ČT24)
V Praze se dalajlama minulý týden sešel s ministrem kultury Danielem Hermanem a s některými členy Poslanecké sněmovny a Senátu. Již před setkáním z politické scény opakovaně zaznělo, že jde o jejich soukromou iniciativu a nikoli oficiální přijetí dalajlamy vládními a parlamentními představiteli.
Prezident Miloš Zeman, šéfové obou komor parlamentu Milan Štěch a Hamáček a premiér Bohuslav Sobotka ve svém prohlášení zdůraznili, že Česko „při naplňování své dlouhodobé politiky vůči Čínské lidové republice vychází z principů strategického partnerství mezi oběma zeměmi a ze vzájemného respektu ke svrchovanosti a územní celistvosti Čínské lidové republiky, jejíž je Tibet součástí“.
Čína si podle úterní reakce cení takovýchto závazků a doufá, že příslušné země dodrží své sliby, dodrží politiku jedné Číny a „plně pochopí a budou respektovat základní zájmy a hluboké obavy Číny a budou se zabývat s opatrností otázkami souvisejícími s Tibetem s cílem zajistit zdravý a stabilní rozvoj bilaterálních vztahů“.
Peking pokládá dalajlamu za separatistu prosazujícího nezávislost Tibetu. Tuto oblast čínská armáda obsadila v roce 1950.