V Česku je na vzestupu takzvaný homesharing neboli sdílená péče. Výchova dětí s mentálním nebo kombinovaným postižením je pro rodiče náročná, zabírá jim často veškerý čas. Síly jim pomáhají nabrat hostitelé, kteří se o děti pravidelně nějakou dobu starají. Dobrovolníků je ale výrazně méně než rodin, které by jejich služeb využily.
Aby mohli nabrat sílu. Rodičům dětí s handicapem pomáhají dobrovolníci
3 minuty
Události: Sdílená péče na vzestupu
Lucie a Antonín Švachovi jsou rodiče už dospělých dětí. A nyní skoro tři čtvrtě roku působí v nové roli a rodině. Stali se takzvanými hostiteli třináctiletého Josefa, chlapce s Downovým syndromem v kombinaci s ADHD.
Švachovi s Josefem tráví zpravidla odpoledne jednou za tři týdny. „Buď si přijedeme my pro Józu a pak si ho rodiče u nás vyzvedávají, nebo je to obráceně, že Józu k nám dovezou a my ho vracíme,“ přibližuje Antonín Švach.
O této formě pomoci se dozvěděli náhodou. Neváhali. Absolvovat ale museli přípravu. „S hostitelem se vždy bavím o tom, čeho se obává, co by nezvládl, co nechce dělat, co jsou věci, které jsou pro něj tabu – ať je to věk či nějaká míra postižení,“ říká adaptační průvodkyně pro rodiny homesharingu v Centru pro komunitní práci Martina Macurová.
Je to obohacující, míní hostitelka
Pak pro Švachovy přišlo hledání vhodné rodiny. Tou se ukázala ta Josefova. „Je obrovská satisfakce, že Józa může být ve společnosti přijímaný, že si pro něj někdo přišel,“ těší hochovu matku Andreu Lexovou. „Pohled na svět skrz Jozífkovy oči je skvělý, to je naprosto obohacující,“ pochvaluje si Lucie Švachová.
Když si Švachovi Josefa vezmou, mají jeho rodiče víc času na další dvě děti a na sebe. „Prvních deset, možná dvanáct let jsme si se ženou nemohli vůbec nikam dojít spolu,“ vzpomíná Josefův otec Aleš Lexa.
Homesharing v Česku nyní zajišťuje osm organizací, díky kterým má na sedm desítek mentálně postižených dětí své hostitele. Na čekací listině je ale zapsaných více než 300 rodin. „Tím, že zájem je mnohonásobně vyšší, než můžeme hostitelů nabídnout, a hledání hostitelů je obtížné, tak nenabíráme další rodiny,“ říká Alena Pudlovská z organizace Děti úplňku.
Švachovy a Lexovy projekt spojil. Shodují se, že nejde o krátkodobou záležitost a že se díky Josefovi jejich životy jen tak nerozpojí.