Praha - Když 25. listopadu 1915 předložil Albert Einstein Pruské akademii věd konečnou verzi obecné teorie relativity, většina jeho kolegů už dávno neměla přehled o řadě článků, které opravovaly a rozšiřovaly jeho články předcházející. Ne však německý matematik David Hilbert, který svůj výklad obecné teorie relativity zveřejnil už o pět dní dříve. Spory vědců o prvenství v sestavení správných rovnic gravitačního pole až v roce 1997 vyústily v osvobození Einsteina z plagiátorství.
Loni v září pak byl předpoklad, že se gravitace šíří rychlostí světla 300 tisíc kilometrů za sekundu, prokázán v praxi. Podle toho, jak gravitace Jupiteru přitáhla světlo vycházející z nedaleké galaxie, vědci vyloučili, že by se šířila okamžitě, což předpokládal Newton.
Einsteinovo originální dílo stojí u zrodu moderní fyziky a nabízí zcela odlišný pohled na energii a hmotu a na vztah prostoru a času. Einsteinův vzorec teorie relativity rozpoutal v roce 1916 skutečnou bouři. Slavná rovnice E=mc2umožnila vědcům po letech bádání dospět až k uvolnění jaderné energie a vytvoření atomové bomby.
Přestože Einstein nezískal za tento objev Nobelovu cenu, prestižní ocenění ho stejně neminulo. O pět let později obdržel tuto vědeckou trofej za vysvětlení takzvaného fotoelektrického jevu z roku 1905.
